Jak na fejeton

Tak já vám tedy něco povím. Ono totiž napsat takový fejeton není vůbec žádná lehká záležitost. Naopak. Je to téměř nadlidský úděl. A přesto se najdou odvážlivci, kteří popustí uzdu kuličkovému peru a nechají ho jen tak klouzat po papíře bez obav, co se s ním stane. S tím papírem samozřejmě. Pero to ve většině případů přežije. Ale vraťme se zpět k fejetonu. Když chcete napsat fejeton, musíte mít téma. Téma je - zdá se - základním stavebním kamenem. A pokud budou špatné základy, tak se vám taky může stát, že se vám to celé sesype na hlavu. Obrazně řečeno samozřejmě. Kdo kdy viděl, aby fejetony padaly na hlavu. S tématem jsou vůbec jen samé potíže. Musíte hledat a pátrat, otevírat dávno zavřené šuplíčky v mozku a mnohdy se v nich přehrabovat celé hodiny. Nerada podotýkám, že i to je někdy málo. Hledáte totiž téma nové a netradiční, odvážné a přitom ne drzé, jedinečně originální a originálně jedinečné. Pokud nenajdete téma ve své vlastní makovici – snad vás toto slovo neurazí - , měli byste se porozhlédnout někde venku. Ony totiž vnější vlivy dokážou mnoho. Jenže hledání inspirace pro téma fejetonu ve venkovním prostředí s sebou nese i určitá nebezpečenství. Můžete se například setkat s nechápavými pohledy kolemjdoucích, kteří o existenci fejetonu a vašeho nápadu na jeho napsání nemají tušení. Tudíž jim budete zřejmě připadat jako vlezlí podivíni. Nemusí zůstat jen u pohledů, můžete se dočkat i hrozby. Nelekejte se však a pozorujte dál! Myslete na to, že v nejzazším případě můžete vzít nohy na ramena a utéci. Obrazně řečeno, samozřejmě – s vlastníma nohama na ramenou by se vám asi neutíkalo dobře. A v tom případě by vaše hledání po tématu fejetonu mohlo dopadnout tragicky. Možná by pak spíše někdo napsal fejeton o vás. Ale my se držme představy, že to vy budete fejetonista. Pokud nepatříte k těm odvážným a pár mých předchozích vět vás vyděsilo natolik, že byste si sotva troufli vydat se do městských ulic, existuje samozřejmě i jiná varianta. Vypravte se rovnou do lůna naší matky přírody. Možná právě tam vás nalezne proradná inspirace. Musíte ji ale pevně chytit a strčit do kapsy, pak kapsu zazipovat a možná i uzavřít zámečkem. Ona totiž inspirace má ve zvyku utíkat, kdy se jí zachce. A při cestě domů by se vám mohlo stát, že vás raz dva opustí. To samozřejmě nemůžete potřebovat. Naopak – vy musíte inspiraci dopravit v pořádku domů, tam ji rozbalit a tiše jí naslouchat. Nemusíte se bát, že by měla nemluvnou. Ona bude žvatlat a žvatlat, co jí na jazyk přijde a nakonec si i vy jistě něco najdete. Pak budete mít vybrané téma. Zdá se snad, že veškerá práce je za vámi. Jenže – ouha, není tomu tak. Bylo to jen zdání. Respektive klam. Jste teprve na samém začátku. Teď totiž musíte téma zpracovat. A to se mi jeví jako další kámen úrazu. Jak se totiž dá zpracovat takové téma? Musíte ho žmoulat v ruce, modelovat ho jako modelínu, hrát si s ním, laskat ho, sem tam ho pohladit. Neškodí ani téma přežvýkat, strávit, vyplivnout a znovu přežvýkat. Sem tam je nutné rozebrat ho na nejmenší kousky a ty pak znovu složit. Říkejme tomu zkušební analýza. Zní to děsivě, já vím a ono to také děsivé je. Představte si totiž, že z jednoho obyčejného tématu vám najednou vylezou stovky nebo tisíce slov, desítky nebo stovky myšlenek. A kam s nimi, že? Šuplíčky začínají přetékat, zaplňují lebeční prostory a vy najednou pociťujete zvláštní tlaky v mozkové části lebky. A vy se začínáte cítit divně. Příjemně nepříjemně a naopak. A ke všemu se k tomu přidá to staré známé svrbění konečků prstů. Několikrát musíte mrknout, protože se vám zdá, že kuličkové pero se samo pohnulo a snad se snaží něco napsat na ten kousek papíru, co jste nechali ležet na stole! Pro jistotu pero uchopíte a snažíte se ho zkrotit. Znovu párkrát mrknete, pero pořád je ve vašich prstech a nesnaží se o jakýkoli převrat. Tato informace vás zjevně uklidní. Oddychnete si. Umístíte před sebe kus papíru, uchopíte pero a chcete se do toho dát. Cítíte, že dneska by to šlo – dneska fejeton určitě napíšete. Najednou však začnete váhat. Jak se vlastně správně píše fejeton? A jaký by měl být začátek? Mozkové šrouby se vám zuřivě točí v hlavě, z uší vypouštíte páru z usilovného přemýšlení a přesto – jak bych to řekla…Jaksi se nic neděje. Papír stále zeje prázdnotou, pero stále klímá ve vaší ruce a šuplíčky ve vašem mozku již hrozí explozí. Znovu nastává ta chvíle, kdy musíte veškerý potřebný i nepotřebný materiál uklidit, roztřídit, připravit, nachystat, přežvýkat, žvýkat a dožvýkat, možná i kapánek strávit. Možná se vám udělá trošku nevolno. Ale pak …možná že by to dneska přece jen šlo…Začínáte získávat na jistotě, pero se komíhá po papíře a na jeho bílé ploše se začínají objevovat klikyháky, čárky, háčky i tečky. Občas se zadrhnete, podíváte se do dálky a hledáte druhý konec k rozstřižené niti. Snažíte se pak ty dva konce svázat, slepit, připevnit je k sobě, všechno to uplácat tak, aby to bylo pěkné. Někdy se daří psát rychle a plynule a myšlenky ze šuplíčků utíkají rychleji, než stíhá vaše ruka vézt pero. Inu, i takový je někdy osud fejetonu. Má rychlé a zběsilé tempo, žene se dopředu, snaží se nenabourat a my vlastně jen doufáme, že mu to vyjde.
A je to, oddychnete si a hřbetem ruky utřete krůpěje potu, které se od samého vzrušení vytvořily na vaší tváři. Váš fejeton je napsán. Chvíli možná budete sbírat odvahu k jeho přečtení, avšak k čemu ten ostych? Nemáte se přece čeho bát. Nasadíte si na svá kukadla brýle velikosti dna pivní lahve a se zatajeným dechem se začtete. Sama obtížnost vašeho díla vás vmačkává do křesla do té doby, než se dostanete až na konec. Znalecky pokýváte hlavou. Tak nakonec to dneska šlo. Vlastně to není tak těžké, řeknete si a klidně se zvednete k odchodu. Mezi dveřmi se s otcovským či mateřským úsměvem podíváte na své dílo a jdete si ven provětrat hlavu.
A jak to vlastně dopadne s fejetonem? No možná se najde nějaká dobrá duše, možná to bude vaše manželka, matka či babička, která si vašich pár řádků přečte a bude z vás unešená. Snad uklízečka vyhodí fejeton jako kus odpadu do popelnice a tam ho najdou zvědavé děti, které si s ním budou chvíli hrát. Někdy se fejeton dostane otevřeným oknem ven, vítr ho vtáhne do svých osidel a už nepustí. A někdy - možná - snad se vaše prvotina ocitne na desáté stránce novin a bude dělat některým lidem radost a některým starosti. A proč starosti? Možná si budou lámat hlavu s tím, jak na takový fejeton a co potom s ním.