Fejeton pro bratra

„Francouzi na to maj nějaký přísloví. Francouzi maj přísloví na všechno. A všechna jsou pravdivá.“ Tato věta zazněla v mém oblíbeném filmu Mazaný Filip. Philipe Marlowe zde používá mnoho kuriózních přísloví a přirovnání a všechna jsou trefná a pravdivá. Ačkoli má čeština také mnoho přísloví a přirovnání, nedá se říci, že jsou všechna pravdivá.
Už jen takové ranní ptáče. Můj bratr občas chodí na ranní plavecké tréninky. Musí kvůli nim vstávat v 5 hodin a pak půlku dne prospí. I když vstal o dvě hodiny dříve, jeho aktivita byla značně oslabena a kdyby se to sečetlo, v podstatě na tom prodělal.
Český jazyk je velice bohatý na synonyma, na květnatost, na různé způsoby vyjadřování, avšak na přísloví je prostě levý. Spal jako když ho do vody hodí. Je přece naprosté bláznovství tvrdit, že usnete, když vás někdo hodí do ledové vody. Nebo další. Být šťastný jako blecha. Blecha je tak primitivní tvor na to, aby mohl cítit něco, jako je štěstí. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Je více než pravděpodobné, že při správném použití se vám džbán přestane líbit dřív, než dojde k poruše kritického místa. Opotřebované ucho sice je možná varianta rozbití, ale dosud nebyl vypracován solidní výzkum na téma: „Jaký je podíl způsobu zničení džbánů, které se používají na nošení vody.“
Další problém českých přísloví je nesrozumitelnost. Takové “Komu není z hůry dáno v apatyce nekoupí“, by mělo být naprosto zakázáno. Já jsem jako malý slyšel úsloví „Mrtví prd ví“. V hlavě se mi to pomotalo, a pak jsem toto úsloví vydával za kontatování smrti při dětských hrách pod názvem “mrtví prtví“. Až dlouho poté jsem zjistil jeho pravý smysl, když jsem si přečetl, že mozková kapacita jedince po ukončení srdeční činnosti se rovná výplodům jeho metabolismu.
A tak ukončím dokonalejším francouzským příslovím „Si quelqu'un est mort, c'est un temps long.“ - tedy „ Je-li někdo mrtvý, je to nadlouho!“