Smutek a lítost v srdci

Mé srdce pořád bolí i když je to už hodnou chvíly co tě nemám a vlastní vinou.Je to takřka rok co nás postih rozchod.Žárlivost mi tě vzala a mě na krk oprátku uvázala.Jak já hloupej jsem byl a nevěřil že tvá láska vřelá je a že tvé srdce jen mě miluje.Kdybych jen já hlupák nebyl tak zaslepený tvou krásou a díval se taky do tvé duše tak bych pochopil,pohladil a políbil tvou vnitřní krásu pro mě ukrytou.Za tu chvíly co nejsem s tebou,pochytal jsem nějaké víly,ale jen bludičky falešné lásky to byli.Mé nitro pláče a ptá se kde tě mám.Já jen s trpkostí a smutkem v duši odpovím"to nevím sám".Moje city tady pořád jsou jen ty tvé se schovaly a bojí se toho starého,tak raději trávi chvíle u někoho jiného.Nikdy jsem nemyslel že poznám pravou lásku,která mi na tvářích vyhodi nejednu vrásku.Byla jsi to ty co zahnala ve mě všechny chmury a roztančila štěstí chvilky.Teď jen se občas stýkame a na přátelství si hrajeme,ale ty víš jak moc si chybíme.Já ublížil ti nejedenkrát,ale vím že v tvém srdci nezůstal jen chlad.Touha v naších srdcích zůstala snad.Nezbíva mi než jen doufat.Když pohladí mě vánek tak mám přáni aby odemě ti políbení dones.Ovšem to největší přáni je aby jsi v životě byla šťastná a nepoznávala bolest.