Už to dál nejde

Začalo to krásně, a všechno vypadalo tak úžasně…celý svět se semnou točil… Na začátku jsme byli jenom kamarádi a mě s tebou bylo dobře, začala jsme cítit, že by mi bylo ještě líp, kdybychom nebyli „jenom kamarádi“. A asi to na mě začalo být vidět, protože jednoho dne jsi mě políbil… Byl to krásný polibek a všechno co následovalo po něm, bylo ještě hezčí. Všechny ty večery strávený s tebou, to jak jsi mi neustále opakoval, že mě miluješ… A pak přišel Silvestr, přešla jsem z roku 2008 do roku 2009 u tebe v náručí a řekla ti těch osm písmenek, kterých jsem nikomu ještě nedokázala říct.
Celý další týden jsem tě neviděla, takže jsem měla dost času na to přemýšlet nad tím co mezi námi vlastně je… Přemýšlela jsem a v hlavě se mi ukládaly různý myšlenky… hned ta první byla, že to že jsem ti řekla, miluju tě, bylo spíše kouzlo okamžiku, nebo možná ta trocha alkoholu v krvi. Protože teď s odstupem času, si uvědomuji, že já tě milovat nemůžu, ty jsi úplně jiný než já a navíc, promiň, že to tak musím říct, jsi sobecký, nikdy jsi neviděl mě ani nikoho jiného, vždy jenom sebe.
Když jsem ti řekla, že nenávidím překvapení, ty jsi je stejně dělal, možná z předpokladu, že když ty je rád máš, budu i já, ale řeknu ti novinu, já nejsem ty… nikdy tě nezajímal můj názor, mohla jsem namítat a odporovat jak jsem chtěla, stejně bylo vždy po tvém. A já ti musím říct to, co ty nevíš, protože tě to nikdy nezajímalo, ty ses nezajímal o to, jaká jsem, stačilo, že jsem vždycky povolila, a já ti teď říkám, že to byla jen má dobrá vůle, bohužel pro tebe všechno se to ve mně naskládalo a teď křičím: „budu dělat to, co chci já a ne to co chceš ty!!“. Dokonce půjdu i na střední, i když ty mě to vůbec nepřeješ, radši abych byla bez vzdělání a budoucnosti, než aby ty jsi mě vídal jen o víkendech, to by totiž tvé ego neuneslo, to že jsem dala škole přednost před tebou…
A nakonec to nejlepší, tvoje žárlivost. Moc dobře víš, že já jsem člověk, který nesnáší omezování, nebo vlastně nevíš, ty jsi mě nikdy neposlouchal, vždycky ses zajímal jen o sebe. A žárlil jsi, vlastně ještě pořád žárlíš, ve velkém stylu. Tvoje slova: „někdo se tě jen dotkne a já ho zabiju“ jsem ze začátku brala jen tak, že mě nechceš ztratit, ale když jsi mi pak zakázal chodit ven s kluky, i přes to, že jsi věděl, že jsou to moji nejlepší kamarádi, probudila se ve mně nenávist. Zapřemýšlej, omezovala jsem tě někdy, zakázala jsme ti někdy něco, i to tvé kouření jsem přežila jen proto, abych ti to nemusela výslovně zakázat. Ale ty stejně ne, nikdy tě asi nenapadlo, co všechno jsem musela překousnout, jen proto, aby jsi ty byl šťastný, ale víš co, s tím já končím… už žádný smutný úsměv jako souhlas, to už prostě nejde… já už nechci poslouchat jak ti tvoje bývala brečí na rameni, už nechci slyšet, že ses jí „ani nedotkl“ mě už to nezajímá… Víš, co by si udělal ty, kdybych ti tohle řekla, zvedl by ses ze židle a šel tomu dotyčnému rozbít hubu… Ta tvoje žárlivost, totiž není normální žárlivost z lásky, to je čistě to, že ty sis mě přivlastnil… a já ničí majetek nebudu… Možná ti to uniklo, ale já nejsem věc, kterou budeš ukazovat kamarádům. Já jsem člověk, dokonce holka, která ti celkem dost dlouho věřila to, že ji máš rád nebo jak ty říkáš, že ji miluješ… bohužel jsem přišla na to, že pro tebe tato slova nic neznamenají a říkáš je jen proto, abys mě mohl vlastnit, je to smutný, ale je to tak.
Možná jsi to už z toho textu pochopil, já končím. Už žádné další zákazy, už žádné omezování jen volnost. Sice bez člověka, kterého jsem měla moc ráda, ale ten už se stejně ztratil a zbyl z něho jen kluk, který mě bral jako jeho věc… Víš, už chci volně dýchat, chci chodit po venku s kamarády, blbnout a válet se ve sněhu, ale to ty stejně nepochopíš a mysli si, že je to kvůli našemu věkovému rozdílu, no jen tak pro zajímavost, není, tebe by nikdy nenapadlo dělat blbosti, ty už jsi přece velký kluk…?

Už ti můžu snad říct jen to, že ti přeju, aby sis našel holku, která tě bude milovat a která bude stejná jako ty, pak budete oba šťastní. Protože kdybychom zůstali spolu my dva, šťastný budeš jenom ty……
Největší důkaz lásky je to,
Že toho druhého necháš jít svou vlastí cestou.

Takže, jestli je pravda to, že mě miluješ, nechej mě jít, bude to lepší… Elish