Láska ke kouření

Stal jsem se na jednu krabičku oficiálně kuřákem, členem téhle bezva party lidí. Žluté kamelky pro mě byly průvodkyněmi po téhle nádherné voňavé cestě. Jako nekuřák jsem ochutnal různé druhy této pochutiny : Máčka čevený, modrý, lehký, Petry, bohužel I Startky, Davidoffky, …. seznámil jsem se I s ručně balenými Redbullkami.

Ale žluté Kamelky byly pro moji první a poslední krabku jasnou volbou. Tedy popravdě volba Anny, mé kamarádky, ona mi darovala jízdenku do ráje v podobě malého balíčku plného pokušení (s roztomilými nápisy, že se nejedná o cestu do ráje nýbrž o cestu směrem opačným). Dala mi je prý proto, že jsem se v opileckých deliriích dovolával právě po Velbloudkách. A moje 20. nekuřácké narozeniny pojala tedy jako příležitost ke změně. Přijal jsem zabalenou smrt s rozporuplnými pocity, ale protože mám zvířátka všeobecně dost rád, dal jsem I velbloudovi šanci bydlet v mé kapse. Nyní píšu jakýsi epitaf mojí době kuřácké, můj sociální status je opět změněn zpět na “nekuřák” a je to sotva pár minut co jsem si se vší parádou vychutnal TU poslední.
Je to až k neuvěření jak je krásné kouřit. Myslím, že jsem při tom byl krásný i já sám. Zároveň se nikdy sám necítíte, když svíráte mezi ukazováčkem a prostředníček tu štíhlou krásku, co se narodila a byla vychována jen a pouze pro vaše potěšení

Pojal jsem svůj kuřácký režim jako systém odměn. Když se něco posr***, dostal jsem za odměnu cigaretu, věřte ono to pomáhá! Bohužel mě to zastihlo ve fázi frustrace a beznaděje, když mě odmítla moje nová láska, Karo, holka tak roztomilá, inteligentní a drobná, že bych neváhal pro ni položit život (jsem jeden z mála, co by to skutečně udělal). Ale když mne odmítla, smrt by to nezměnila, a tak jediné co jsem mohl udělat, bylo zapálit si. Rázem už to nebylo jen mezi mnou a Karo, v našem „vztahu“ jsme byli najednou tři: já-Karo-Kamelka. Je snad jasné, že Kamelka byla na mojí straně a pokoušela se mě utěšit.
U Kamelky najdete alespoň malou útěchu, v hodně situacích (škola, práce, vztahy,...). Drobná radost na vás čeká v malé žluté krabičce skoro všude.
První cigarety mnou jen procházely, jednoduše to bolí prohánět si cigaretový dým panenskými plícemi. Ke konci už jsem „šlukoval“ tak napůl, ale jsem si jistý, že bych tyhle začátky již brzo překonal a bolest by pominula.
Cítím na patře tu silnou pachuť připomínající mi, čím jsem ješte před chvílí byl, prsty vzpomínají voníc jako uzené maso.

Nedivím se, že lidé kouří, jaká nádhera, přepych, potěšení. Je to oddych, podpora a příležitost k seznámení(snad jedna z nejlepších). Cigareta je milenkou, matkou, přítelkyní i sestrou zároveň. Je také vaší součástí.
Proč jsem tedy přestal? Jsou totiž součástí mého já, které by se nikdy nesmířili s tím, že kouřím. Snad tedy v příštím životě.

Budeš mi chybět Kamelko!
S láskou D.R.G.