Jizvy a láska...

Jizvy a láska...

Skončil školní rok a před náma se rozprostřeli krásný dlouhý prázdniny,plný volnosti a svobody. Tolik možností co jsme měli... tyhle prázdniny budou nejlepší a chci si je užít. Tak zněli moje slova před odjezdem na prázdniny. Užívala jsem si to... poznala jsem plno nových lidí. Užívala jsem si bez rodičů. Pak jsem odjela k tetě do Hradce a vše se změnilo. Přijela jsem tam prní týden v červenci a měla jsem tam být celý prázdniny. Mám to tam strašně ráda,mám tam kamarády.... Potkala jsem tam kluka,se kterým jsem prožia nejkrásnější dva měasíce v mým životě... týden před koncem prázdnin jsem musela jet domů … Měli jsme se večer potkat na našem místě ale on tam nebyl..volala jsem mu ale nezvedal mi telefon. Rozhodla jsem se jít k němu domů. Dveř mi otevřela jeho starší segra s tim,že jede do nemocnice , protože tam Pan Dokonalý (tak sem mu říkala) je... V autě mi řekla,že ho srazilo auto když šel za mnou. Strašně jsem brečela a vyčítala si to... Chtěla jsem zustat dokud se nevzbudí.... Vzbudil se... ale jenom aby mi řekl,že mě miluje a … a víc toho nestihl.... přístroje začali pípat a jeho život skončil... Skončila jsem i já... nepředstírala jsem že jsem v pohodě protože jsem v pohodě nebyla... Šla jsem na pohřeb. Bylo tam plno jeho kamarádů … rodina a já.... Po pohřbu sem se doma zavřela do pokoje a vzpomínala,prohlížela jsem si fotky a taky tu růži co mi dal... Brečela jsem snad dva dny v kuse... a pak jsem se rozhodla. Doma mě nikdo nečeká,jenom naši ale ty to pochopí. Pochopí snad to,že chci být s nikým koho miluju! Sedla jsem si ke stolu a začla psát dopis pro rodinu... Na konec dopisu jsem napsala „..... miluju Vás a děkuju co jste pro mě dělali.... ale já... já sem nepatřím“ … přeložila jsem dopis,vložila ho do obálky a.... a lehla sjem si na postel a čekala,až teta odejde do práce..když odešla šla jsem na posledny na počítač a na facebooku jsem napsala …. „ Jsem ráda,že jsem vás všechny poznala....mám vás moc ráda“ hned mi k tomu přibylo asi dvě stě padesát komentářů kerý sme si přečetla ale nakonec sem napsala.... „děkuju a miluju vás „ … a vypojila jsem se... Vzala jsem si ten neojstřejší nůž... a přejela se po zápěstí.... vystříklo ze mě moc krve.. a najednou sem slyšela ten hlas „tak pojď.... už si tak blízko neotvírej oči... už to nejde vrátit... budeš se mít dobře“ … chtěla jsem je otevřít...nešlo to..jenom jsem slyšela houkání sanitky a tetu která křičí „pomooc...“ … Vzbudila jsem se v nemocnici a nade mnou seděla teta a rodiče.... mamka brečela táta koukal z okna a teta taky brečela... Probrala jsem se a styděla se za sebe... „Mami....“ mamka vylítla a začla mě pusinkovat... „holčičko moje,co si to jenom udělala.... ještě že máš facebook“ … „Zachránil ti život,díky němu někdo zavolal tetě aby jela okamžitě domů“ …. Začla jsem brečet.... lékaři řekli,že má mamka s tatkou a tetou odejít, že si se mnou potřebuu promluvit... Styděla jsem se ale on mi řekl,že se nemusím bát,že mi pomůžou …. Když mě po měsící pustili domů... přišla jsem do rozjetýho školního roku a s jizvama a rukách … Ve třídě nevěděli jak se ke mně chovat.... Ale pak se vše vrátilo do starých kolejí... akorát se pořád žířili pomluvy... a to mě zabíjelo... Naštěstí jsem zjistila,že se dá žít i bez něj i když to tak bolí... Ve třídě jsme se dali zase dohromady a bylo to jako dřív... bylo to přesně tak jak sem chtěla.... tyhle prázdniny jsem si chtěla užít... a taky na ně nikdy nezapomenu i kdybych chtěla....