Podzimní večer a jedna láska...

Podzimní večer...
Sedím a koukám z okna...Venku už je tma,prší a je tam zima a na nebi není ani hvězdička. Sedím a jak tak koukám z toho okna,myslím na tebe. Jsi kousek ode mě..ale je to pro mě strašná dálka, když nemohu být s tebou. Myslím na ty tvoje černý vlasy,krásný oči … na tvoje doteky. Když nejsem s tebou mé srdce, by se dalo přirovnat k chladnému,podzimnímu večeru... Kolik bezesných nocí jsem kvůli tobě měla...kolik probrečených nocích to bylo?Jedna,dvě nebo deset???!! Bylo jich a bude nesčetně... Však víš ...matika není moje nejsilnější stránka... Když mě objímáš chci aby to tak zůstalo na věky... pořád..nechci abys odjel domů … Chtěla bych ti něco říct..ty dvě slova..ale bojím se,že ty to tak necítíš,že... že se mi vysměješ... Kdekoliv se objevíš už nemám srdce z kamene... jsem to já..ta malá vysmátá holka,která...která tě miluje... Tak až zase někdy v budoucnu budu sedět u tohohle okna a budee pršet a nebude vidět ani hvězdička, vzpomenu si na tebe...Jak ses mě dotýkal a jak si mě třeba Miloval!