první dotyk...

Okno je taková brána do říše snění vždy si sednu na teplé topení které je hned u něj a rozhlédnu se už svítí lampy sem tam nejaký človíček paní se psem nebo nějací sprejeři nic neobviklého najednou se zahledím do kousku sněhu třpytící se na nažloutlém trávníku...
Zvláštní pocit až mne zamrazilo husí kuže my naskočina nechápu to ale vždyt mi zima není..Pomalu tomu začínám přicházet na kloub prolétla mnou myšlenka na tebe ano to vše vysvětluje...