Byla to láska,není to zlo...Jenom se nám to nepovedlo

Byla to láska?Není to zlo....
Je krásný romantický,zimní večer...Za okny padají vločky sněhu,měsíc svítí na cestu a já sedím v „našem“ křesle se skleničkou červenýho vína a přemýšlím o celý naší romantický hře bez šťastného konce,který bývá v pohádkách...Bohužel jen v pohádkách. Ano,ty tři měsíce ve tvé náruči byly taková krásná pohádka.Ptát se tě,zda si pamatuješ na naše první milování by bylo zbytečné...Bylo to silné,krásné a neuvěřitelné.Druhá sklenička je už někde v hlubinách mého zničeného těla...Co to je?Co se mi to kutálí po tvářích?Ach slza...A co je toto?Co mi křupe v srdci?!Co to je...Je to hrozná bolest...Snad jedině další sklenička by pomohla...řetí,čtvrtá,pátá...Už to nebolí tolik...Slyšíte to?...Slyšíte ty hlasy?! … „Pojď ke mně...Bude ti tam líp“...“nebude tě nic bolet...jen pojď neboj se!“ ...Co to dělám?! Vezmu papír a píšu...PRO ČLOVĚKA,KTERÝ MI BYL TAK MOC BLÍZKÝ...TAK MOC MĚ SPOJIL SE SVÝM TĚLEM,ŽE UŽ BEZ NĚJ NEMOHU BÝT.PRO ČLOVĚKA PRO KTERÉHO JSEM TAK DOKONALÁ,ŽE TO SE MNOU MUSEL SKONČIT.NEMOHL BÝT SE MNOU!A JÁ ZASE NEMŮŽU BÝT BEZ NĚJ.MILUJU TĚ AŽ DO SKONÁNÍ SVĚTA. Vezmu sklenici hodím jí do zdi...Vemu největší střep a podříznu si tepnu...Z dálky jen slyším hlasy ..Né to je on..Co to říká?Miluju tě?! ..ach né..Už je pozdě... :(