Proč nevyužít zbývající čas...

Byla to láska. Líbali jsme se v podchodech, průchodech a mezi paneláky. Vodili jsme se za ruce ulicemi a hodiny si zamilovaně hleděli do očí.
Jenom by mě zajímalo, kam se ta láska vytrácí a jak... Rozplyne se?? Vzplane a uhoří?? Uteče?? Vypaří se??... Toť otázka!!!
Existuje spousta rádoby chytrých knih se zaručenými radami ohledně mužů. Ale i přesto jsem bezradná. Mám pro něho zkrátka slabost.
Po přečtení takové knihy naberu potřebné odhodlání, ale když je u mně, roztřesou se mi kolena a kniha nekniha, padnu mu kolem krku a spokojeně předu a vrním v jeho náruči.
Je to peh, já to vím a jsem slaboch. Moje vteřinová odvaha a hrdost jsou mi k ničemu.
Minulý týden jsme spolu měli být na jedné akci. Těšila jsem se. Tři hodiny jsem se mučila pečlivými přípravami. Dokonce jsem si oholila i nohy!
První co řekl, když přijel bylo: O půl dvanácté odjíždím. Žádné: Vypadáš kouzelně. Ty sis navlnila vlasy!....Nic.... byla jsem pro něho jen hmatatelná realita. bez tváře a beze jména.
Pohled mi sklouzl do země a svraštila jsem čelo. Hlavou mi prolétlo asi milion slov- ne zrovna lichotivých.
Nevím, kde jsem v sobě našla sílu, ale prostě jsem vstala a řekla: Pojď, jdeme se projít... Konec konců...Proč nevyužít zbývající čas...
Fajn... Proč v sobě ale nemám tolik energie na tom abych se mohla naštvat a elegantně odejít bez sebemenších výčitek??
Když viděl, že mě naštval, slíbil mi, že mě příští sobotu vezme na večeři a že si uděláme hezký večer.
Je sobota večer. Sedím doma jako trouba a vzdychám na kus papíru. Kde najít odvahu k potřebným činům?? Toť otázka!