Kouzlo první lásky

Škoda, že už žádná láska není taková, jako byla ta první.

Už si jenom těžko budeme dělat iluze, už jen těžko uvěříme, že tohle vše potrvá navždy a už se jen těžko budeme vznášet miliony metrů nad zemí.

Míjí nás prvnotní rozechvění, stydlivost a ostych, a spousta dalších poprvé, ze kterých se tají dech- zčásti i kvůli tomu, že už nás jich moc nečeká.

A co teprve všechny ty společné plány, fotografie a písně..

Zkrátka není nic krásnějšího než období, kdy věta: Miluji Tě, projde našimi ústy milionkrát denně jenom proto, že se nám líbí jak zní a protože chceme, aby to ten druhý věděl a byl si tím neustále jistý.

Proč to víckrát nemůže být stejné??

Protože nám rozchod, ztráta naší první velké lásky, naše iluze vezme, pochopíme, že nemá cenu malovat vzdušné zámky, že: ŽILI SPOLU ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI patří do pohádek, a že slovo NAVŽDY je pouze imaginární cosi, něco, čeho- pokud vím- ještě nikdo nikdy nedosáhl.

Nebude se nám chtít víckrát létat x metrů nad zemí, protože moc dobře víme, že se najde někdo, kdo nás surově zbaví křídel, a že volný pád na dno sakra bolí.

Prvnotní rozechvění a ostych možná zůstanou, ale ani jedno už nebude tak intenzivní. A o dalších poprvé nemluvě...

Společné plány...Na co?? Na co, když jsme bohatší o zkušenost, že stejně většinou nevyjdou. Takže se nebudeme namáhat vymýšlením jmen pro potomky a fantazírováním o svatbě. Víme, že tohle je jedna z věcí, která nám po rozchodu dá zpětný úder. Znám to z vlastní zkušenosti. Byla jsem se svou láskou na dovolené, uviděli jsme malou holčičku a on řekl: To je ale Rozárka..Až jednou budeme mít taky takovou... A o rok později jsme neměli ani Rozárku, ani jeden druhého.

A nač společné fotky?? Už přeci víme, že není příjemné mazat je, stříhat a vyhazovat do koše. Ale také víme, že když je nesmažeme, budeme nad nimi sedět a nostalgicky vzpomínat.

Největším zlem jsou ale společné písně. Ty prostě nesmažeme...Máme pocit, že jsme se nad to všechno povznesli a potom někam vyrazíme a BUM...jediná píseň spustí vzpomínkový program a je vymalováno.

Za ten čas pochopíme, že kouzlo věty: Miluji Tě, spočívá i v tom, v jaký okamžik je vyřčena. Tudíž ji ze sebe nemusíme chrlit jako automat.

První láska je zkrátka něco, co se do nás otiskne. Otisk je patrný jenom ze začátku, ale i když si myslíme, že zmizel, máme ho pořád. .

První láska je prostě los, který (zpravidla) nevyhrává, ale celý život si pamatujeme jeho číslo...