Hnůj

Hnůj. Tak obyčejná čtyři písmena a přece na každého z nás působí zcela odlišně. Někteří nesnáší jeho pach, chovají se k němu s naprostým odporem, jiní ho zase považují za nezbytnost až dar, z něhož vzejde další úroda a život.
Hnůj má různou podobu, tvar i pach. Může pocházet z různých druhů zvířat. A právě tento hnůj nám pomáhá pěstovat nejrůznější plodiny. Stačí si zajít na hnojiště, dobře naložit, zaorat a na jaře se úroda na nás usměje sama. Já proti hnoji vlastně nic nemám ba co víc, dokonce si uvědomuji, že je to jistě životně důležitá věc a jsem si vědoma, kolik úsilí, dřiny, sebezapření a pevné vůle je zapotřebí k obdělání a zúrodnění dobré půdy, aby z ní vzrostla bohatá úroda. Bez hnoje nebude úroda, bez úrody nebude bohatá sklizeň, bez sklizně dobrý obchod a bez obchodu se nebudeme mít dobře.
Tak málo mi jako zemědělci stačí k tomu, abych se měl dobře. Jen ten kvalitní hnůj. Ono je někdy nad všechny medicíny světa dobře pohnojit a skvěle sklidit, potom se nasytit, být zdravý a spokojený.