Za chvilku...

Za chvilku...

„ Za chvilku to začne, pojď už!“ „Hele, za chvilku jsem tam, jo? Čau!“ „Počkej, za chvilku už to budu mít!“ Taky podobnými větami někdy někoho přesvědčujete o brzkém časovém úseku, po kterém se má něco důležitého stát? Občas určitě každý. *Za chvilku...za chvilinku....za moment....za okamžik* Všichni z Vás tohle slovní spojení jisto jistě použijete každý den, aniž o tom víte. Používáte, ale nevíte jak dokáže být ošemetné, vrtkavé a nervy drásající. Nejhorší totiž na okamžiku, chvilce, či momentu bývá jejich trvání. Počkejte moment, musím si někam odskočit, za chvilku jsem zpátky!.....

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

Už jsem zpátky! Tak a teď mi řekněte jak přesně dlouho jsem byla pryč! Cha! A jste v koncích! Nevíte! Nakonec není se čemu divit. Chvíle, momenty ani okamžiky totiž na hodinkách nenajdete. I když...mělo by to své výhody kdyby jste se někoho zeptali: „Pane, prosím Vás, kolik je hodin?“ A on by solidně odpověděl. „Čtvrt na chvíli.“ Byly by jste hned v obraze a věděli, že požadovaná chvíle, na kterou Vás někdo upozornil, nebo jste dokonce sami dali momentové ultimatum, nastane za čtvrt hodiny. Takže byste se mohli klidně patnáct minut flákat a pak dorazit na místo určení aniž by vám mohl někdo vyčítat, že tohle teda chvíle rozhodně nebyla.
Ale přejděme zpět k hlavnímu problému. Jak přesně dlouho tedy taková chvíle trvá?
U takového chvilkaře, popřípadě sami sebe, už musíte mít momentový systém dlouhodobě prověřený. Pokud například čekáte na kamaráda někde v minus třinácti stupních, zaváti sněhem a rampouchem visícím od nosu už škrtáte o zem, vybavte si kolikrát Vám už Váš kamarád řekl, že přijde za chvíli a přišel až za půl hodiny. Buďte si jisti, že i tentokrát dorazí přesně za tu půl hodinu. Takže místo drkotání zuby a strnulého postávání ve sněhové vánici se můžete na třicet minut jít rozehřát do blízké kavárny. O něco horší je to s lidmi neznámými. U nich nikdy nevíte jak dlouho budou chvilkovat a Vy stepovat na chodníku. Proto je třeba se na takové neznáme chvilkaře dobře zásobit za prvé nervy, za druhé potravinami a za třetí čtivem. Tato zásoba by Vám měla vystačit na celou dobu čekání. Proto pokud víte, nebo naopak nevíte, že čekáte na notorického chvilkaře, vezměte si s sebou Ilias a Odysseu od Homéra – bez mála 30 000 veršů, nebo několik svazků nějakých slovníků. Za takovou chvíli se můžete celkem obstojně naučit nějaký cizí jazyk.
Chvilky můžou být různé. Smutné - když na někoho čekáte a on vůbec nepřijde. Nebezpečné – když na někoho čekáte, on nepřichází, Vy přeběhnete silnici, aby jste dotyčnému zavolali z telefonní budky, a přejede Vás náklaďák. Nepříjemné – když někomu slíbíte, že přijdete, nakonec nepřijdete a zaděláte si na pěkný problém. Infarktové – když na někoho čekáte, a on nejde a nejde, Vy jste z toho nervózní, máte klepotici, bojíte se o osud toho druhého, srdce Vám buší jako o závod.....až to s Váma sekne. A nakonec Veselé – když někdo slíbí, že za chvilku dorazí a on opravdu dorazí.
Taková chvilka je prevít. Dávejte si na ni pozor. Ale věřte, že každá chvilka, moment i okamžik mají někde konec..... A proto čekejte.....A nechvilkujte!