Nejlepší přítel člověka

„Haf, haf, haf.“ Takto spousty lidí přivítá jejich nejlepší přítel. Já však pejska nikdy neměla, a proto se stala mým nejlepším přítelem postel.
Má dobrá kamarádka má avšak psího gentlemana, malého yorkšírka. Je velmi hodný. Za dveřmi panelákového bytu mu patří celý dvůr. Nehladoví, nežízní a za odměnu každé ráno kolem půl páté začne štěkat. Dožaduje se svým vysokým pískotem procházky. Jen co šustnete sáčkem bonbónů, už vám sedí u kolene jako nejvěrnější přítel. Tváří se jako smutnej baset a s uraženým krokem odkráčí, když mu svůj obsah sáčku nenabídnete. Na důkaz věrného přátelství vám pod nohy nosí své gumové hračky, o které zakopáváte, a nadáváte jak důchodci v supermarketu. No, není tento malý tvor k sežrání? Řekněte!!!
Má postel je v porovnání s tímto malým yorkšírkem velmi tolerantní. Ráno mě nebudí a je ráda, když v ní spím. Je ráda, když jí vylepším design novým provoněným povlečením. Neštěká, nekouše a nezakopnete o ni, pokud nemáte 2 promile v krvi. Když si udělám popcorn, zláká mě k sobě a já do ní zapadnu jako do obláčku. Je věrná a přijme mě, ať už jsem unavená nebo akční. Přátele mi samou radostí nepočůrá a své místo u mě také má.
Tak co myslíte, kdo je lepší? Má postel nebo kamarádčin pejsek. Počůraný koberec od pejska nebo krásně voňavá a čistá postel. Nejlepší je mít pejska na posteli, ale já si prozatím nechám svého němého přítele. A to svoji POSTEL!