Domácí mazlíček

DOMÁCÍ MAZLÍČEK
aneb
já tu krysu zabiju!

Je tomu už víc než rok, co mi spolužačky k Vánocům pořídili mého vytouženého potkánka, Roura von Kýbl, tak se jmenuje. Užila jsem si s ním mnoho hezkých chvil a také mě stál dost peněz. Ne, že by krmení pro drobné hlodavce bylo nějak výrazně drahé, ale spíš je obliba v okusování dek, prostěradel, povlečení, či samotné postele není laciná. Nicméně byl to můj mazlik a tak jsem lecos tolerovala. Má tolerance se nyní však poděla kdo ví kam.

Zhruba před týdnem se nějak splašil. Těžko říct, jestli je v pubertě ,přechodu nebo jen trpí nějakou psychickou poruchou, v potkaních letech se nevyznám. Ale je nutné s tím něco dělat.
Vždycky jsem se mu snažila věnovat dostatek prostoru a tak jsem mu pořídila obrovskou dvoupatrovou klec, ve které měl množství pohybu relativně velké, on se mi však snaží odvděčit tím, že po nocích okusuje její železnou konstrukci, což způsobuje opravdu značný hluk. A i velmi mírumilovný člověk začne být poněkud nervózní, když jde ve 12 spát a ve 3 ráno se po čtyřicáté vzbudí.

První noc, co se takto zachoval jsem byla ještě relativně v klidu a jako milovník zvířat jsem se neuchylovala k žádným fyzickým trestům a doufala jsem, že to moje myška náležitě ocení a dá si říct. Nedala.

Druhou noc, jsem se probudila ve 2:15 a myška vesele a bez zábran lomcovala celou klecí, po několika výhružkách jsem vytáhla Rouru za ocas z klece a zběžně jsem ho v koupelně osprchovala, vodu totiž ten můj myšák absolutně nesnáší. Doufala jsem, že tak dostanu alespoň pár minut potřebných k usnutí, ale kdepak Roura jako na protest začal dělat bordel ještě větší.

Třetí den jsem se tedy rozhodla dát tomu mému syčákovi volnost a nechat ho přes noc běhat po pokoji, co by se mohlo stát. Do jedné hodiny raní klid, ale co následovalo potom se jen těžko popisuje. Myš si vzala na paškál všechny moje poličky. Z police první vyházel veškeré kosmetické přípravky, to nebylo tak hrozné, první police je blízko u země a tak byl hluk způsobený padajícími předměty snesitelný. V druhé polici však objevil misku a v ní všechny mé náušnice, sponky, prstýnky, řetízky, no zkrátka ty nejdrobnější předměty, a hoplá....miska letí vstříc podlaze. Paráda řekla jsem si, nic horšího už provést nemůže, takže fajn. Ale další z omylů, jen o pár sekund později sletěla z nejsvrchnější police kytka. A dost!!! Co jsem ti ty zmetku udělala??? Popadla jsem to nesnesitelné stvoření za ocas a procházeje kolem okna mi hlavou bleskla myšlenka: „Hoď ho ven.“ Pánbu zaplať, že svoje alter-ego ještě částečně ovládám. Myš dostala přes prdel a šla do klece, kde celou noc vesele dováděla.

Čtvrtý den jsem v noci už jen apaticky házela vše co bylo po ruce směrem ke kleci. Směsice hlíny z kytky a několik náušnic, prstýnků a sponek se stále skvěla na dříve bílém koberci a já začala propadat panice. Kam až tohle zajde?!

Po čtyřech probdělých dnech si i doposud o mě nezájem jevící spolužáci povšimli, že se něco děje. „Vypadáš příšerně!“ „Díky, taky tě mám ráda...“ ... nicméně poradili mi řadu léků: Diazepam, Xanax, Oxazepam, Neurol, Hypnogen, Rivotril, Defobim....až jsem nabyla dojmu, že část osazenstva má buď velké problémy se spaním nebo přes léto brigádničili v lékárně. Nicméně komu léky aplikovat? Mně nebo myšce? Možná bude nejlepší obojí. V rodině se odjakživa snažíme praktikovat spíše alternativní metody léčby, ale v tomhle případě mi na spaní meduňkový čaj opravdu asi nepomůže.
Ještě než se začnu ládovat chemií, rozhodla jsem se pro poslední pokus.
Pátou noc jsem zatarasila onomu hajzlíkovi cestu do druhého patra klece s nadějí, že ve spodním patře nemá s čím dělat rachot....Víte jak úžasné je celou noc poslouchat nepřetržité trhání lepenkové krabice?
Sama sebe jsem dnes v noci nepoznávala, slovní zásoba, o které jsem doufala, že je pouze pasivní se rázem stala aktivní a myšlenky na několik velmi morbidních způsobů usmrcení mé myšky začali po čase děsit i mě, toužila jsem aby ta sviňucha trpěla tak jako já posledních pět nocí, ale ten slušný člověk ve mně stále bránil tomu, abych s nebohým zvířátkem provedla něco hrozného.
A co je na programu dnes? Strčím si špunty do uší, zapiju meduňkovym čajem dva Diazepamy a Roura dostane k večeři pořádnou porci Xanaxu.... to by bylo, abych se dneska nevyspala.