Postmoderní učitel

Vstoupil do třídy. "To je v pořádku, zůstaňte sedět. Mým úkolem je rozvíjet vaše osobnosti tak, abyste byli schopni říct všechno v jedné větě. Víte, dneska je jiná doba, velké příběhy o lidstvu a jeho vědění jsou dávno pryč. Dneska budeme zpívat. Tak třeba ty. Výborně. Teď bychom si mohli zazpívat něco společně. Třeba příběh o tom, jak se postupně pokoušeli různí lidé na světě vysvětlovat svět. Ale nemusíme, jestli nechcete. Nerad bych vás totiž do něčeho nutil. V dnešní době hlavně nejsou žádná dogmata. Hlavně musíte mít všichni stejnou příležitost. Proto taky jste kolem mě v kruhu, abyste mě všichni stejně dobře slyšeli a viděli. Víte, kdysi lidé například věřili, že existují černoši. Byla to prostě propaganda, dnes už dobře víme, že žádní neexistují a nikdy neexistovali. Ještě později se snažili lidem namluvit, že existují barevní lidé nebo třeba Afroameričané. Ale dnes moc dobře víme, že to bylo jen naše naivně eurocentrické, hegemonické a netolerantní myšlení, co způsobovalo, že jsme je považovali za realitu. Ve skutečnosti jsou jenom lidé. A představte si, to vás myslím pobaví, taky se dříve rozlišovalo mezi muži a ženami, ale o tom snad radši ani nebudu... hlavně žádná dogmata, hlavně žádná dogmata. Na závěr dnešní hodiny bych vám rád doporučil, abyste nic z toho, co jsem vám řekl, nebrali vážně, protože bych vás nerad nějak ovlivňoval a utlačoval. Děkuji a přeji krásný den, tedy pardon, nechtěl jsem vám tady dělat žádné neslušné návrhy..."

Nato vyšel ze třídy. Tedy ona to ani tak nebyla třída jako spíš kruh. Kruh docela stejných dřevěných kůlů zabodlých do země. Dneska už se nedělají žádné rozdíly...