Turecký kocour!

Turecký kocour

Náš turecký kocour se jednoho dne zčistajasna vytratil, tak jako se před sedmi léty znenadání objevil na našem dvoře. Tehdy jej nalezla má žena na schodech, kde celé dny seděl a nehnul se ani o pár centimetrů. Byl to obrovský černý kocour a jeho dvě tlapky zdobily bíle ponožky. Hned jsme jej přijali do rodiny a pojmenovali Mikeš. Mikeš byl však milovníkem tureckých pochoutek - kupříkladu zbožňoval kebab či arabský chleb – a když jsme se jej pokoušeli krmit pouze kočičím žrádlem, chřadnul a ubýval na váze. Bylo tedy nevyvratitelné, že musí pocházet z turecké rodiny. Přirostl nám rychle k srdci, avšak snahy o jeho začlenění do naší rodiny byly katastrofální. Místo aby využíval pohodlí našeho bytu, tak všude po sobě zanechával chaos a celkově byl roztěkaný. Mikeš byl opravdovým pánem, odcházel si a vracel se jak se mu zachtělo, mazlil se s námi a jindy běhal po bytě jako ďáblem posedlý. Narážel do dveří a zdí,až to dunělo a tvářil se jako by se mu povedla věc, o kterou vehementně usiloval. V koupelně si udělal svou svatyni a pravidelně tam chodil každý pátek kadit do vany. Po jedné nervydrásající a složité lapálii skončil Mikeš na dvoře. Začal si menší vztah s jednou naší starší kočkou, jež by mohla být klidně jeho matkou, to mu však nevadilo a jejich románek skončil pěti koťaty. Jedné kočičí slečně se Mikeš naprosto oddal, byla to přitom jeho dcera ba i sestra. Ze slečny byla brzy kočka připravená na rodičovství. To jsem už však zatrhl, nebudu podporovat postupně se rozvíjející incestní chování na svém dvoře a proto jsem se rozhodl dát Mikeše kastrovat.
On jak kdyby tušil mé úmysly a tak jsem si na něj v pátek počíhal v jeho svatyni v koupelně. Jakmile se tam objevil, přesně jako vždy, chytil jsem jej do velké cestovní tašky a upaloval s ním k veterináři. Mikeš dostal dávku ketaminu – injekci k uspání a jeho oči zazářily jako dva zlaťáky. Veterinář rychlostí blesku odstranil jeho pytlík mužnosti (varlata). Máte rychlou ruku a přesný řez, řekl jsem mu s nadšením. Dělá to sto marek, stroze odpověděl. Očekával jsem, že touto operací začne pro Mikeše nový život. Alespoň by se mohl jako kastrovaný lépe a snadněji začlenit do naší rodiny, není-li pravda? Další dva dny Mikeš prožíval ketaminový dojezd. Když měl opět očka jako kočka, vydal se ven na dvůr – a nikdy více se nenavrátil zpátky. Celý dlouhý měsíc jsem na něj s nadějí čekal. Poté jsem se ale rozhodl, že si pořídím nového domácího mazlíčka. Tentokráte by to ale mělo být něco exotického. Se zápalem jsem listoval v týdeníku Russkij Berlin a našel jsem tam tři vhodné inzeráty, ve kterých se, alespoň jak jsem předpokládal, jednalo o domácí zvířata - fena boxera od zlobivých rodičů hledá nový domov, sněhově bílý (Peršan) kocour hledá přítelkyni pro intimní schůzky, ruskou činčilu do dobrých rukou. Zlou fenku jsem razantně odmítal. Ze sněhově bílého Peršana se vyklubal chlapík, který se narodil pouze v roce kocoura podle čínského kalendáře. Zbyla mi tedy jen ta činčila, kterou jsem za 50 marek koupil. Pojmenoval jsem ji Dášenka. Živoří si s námi ve své vlastní kleci, ráda si smlsne na knížkách, nepohrdne ani telefonní šňůrou, dá si koupel ve speciálním činčilím písku a jinak se chová pravda exoticky. Nicméně se domnívám, že je to ve skutečnost jen ruská veverka.