běhání

Tak co, zkusili jste již někdy běžet? Byli jste někdy zaplaveni tolika endorfiny jako běžec, který vyhrál olympiádu? Já si troufám říci, že já to zažil. Věřte mi nebo ne, je to pocit, který si pamatujete dlouho a živě. Vždy když toho docílím, dodá mi to další várku sil k ještě tvrdším tréninkům. Ale první zásada není tvrdě trénovat, ale mít chuť tvrdě trénovat. S chutí a za pomocí velké vůle se dají dokázat velké věci. Občas si řeknu: „Stojí mi to zato?“. Ale ihned mi vyskočí odpověď: „Jistě!!!“. A co vám stálo by vám to za tu dřinu? Řeknete si, běhat jen tak dokolečka bez cíle, to nikoho nemůže bavit. Opak je ovšem pravdou vážení, „mě to baví!!!“ Když si jen tak klušete lesem, slyšíte ptáky, jak pějí, vidíte modrou oblohu bez mráčků, slunce vás hřeje a dodává vám energii a nakonec když se vrátíte domů, zjistíte, že jí máte víc, než když jste vyběhli. A to je na tom krásné. Pročistíte si hlavu od všech problémů, ptáci je totiž vyřeší za vás, pak doběhnete a je vám líp. Co myslíte, stojí to za to? Jistě ano, ale někdo postrádá vůli, jiný chuť a další čas. Jak myslíte, já rozhodně běhat nepřestanu, ale vy byste začít mohli.