Buď pochváleno léto

Jsem velice rád, že jsi lidem umožnilo strávit toto léto. Díky tobě si hlavně uvědomili spoustu věcí, které je doposud nezajímali.
Celé to začalo těmi „parádními“ vedry, kdy člověk ani nedoplivl na zem. Všichni říkali, že taková vedra nepamatují, dokonce i ti nejstarší pamětníci. Ve stínu se dali smažit palačinky a na slunci se dalo upéct sele, škoda jen že toho nikdo nevyužil. Obchodníci s klimatizacemi měli jistě velké zisky a na koupalištích bylo narváno.
Ovšem za chvíli to z čista jasna pominulo a začalo pršet. Pršelo tak moc a tak vydatně, že i lidé v Africe by si stěžovali. No a co teprve mi. Řeky se začali velice rychle vylévat z koryt a přes silnice se dalo jezdit leda na kánoi nebo vodním skútru, takže malé děti měli o zábavu postaráno, škoda jen že těm dospělým se to nelíbilo. Nejhorší ale bylo to ochlazení po dnech tak vysokých teplot. Ordinace u doktorů byly napěchovány pacienty, kteří pokašlávali, jakoby tu byla nějaká epidemie. Ochlazení začalo nabývat takového rozměru, že se lidé začali zabalovat do kabátů a zimních bund. Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že začne i sněžit.
Ale v tom to rázem přestalo, deště pominuli, teplota stoupla na obvyklých dvacet osm stupňů a řeky se vrátily do koryt. Lidé konečně schovali své kánoe a vodní skútry.
Všichni začali uvažovat proč to? Proč se počasí zbláznilo? Proč uprostřed léta byla taková zima a tolik vody? Proč taková vedra? Po chvíli přemýšlení zjistili, že největší vinu na tom nesou oni sami. Ano, lidé za to mohou, příroda, ta mocná čarodějka, jim jen ukázala to, jak se oni doposud chovali k ní, jak ji ničili, bezohledně týrali a neměli k ní úctu.
Od té doby, od toho léta, lidé děkovali přírodě a snažili se jí chránit a neničit. Buď tedy pochváleno toto léto.