První zkušenost s psychology

Jelikož jsem pořád nevěděla, kam půjdu na školu a jediná alternativa byl gympl, rozhodla jsem se zajít do pedagogicko- psychologické poradny. Nevím, jestli je výhra, že si jako první ze všech můžeme podávat tři přihlášky, ale každopádně jsem nevěděla, co na přihlášku napsat jako třetí možnost. Přesto jsem nedoufala, že se v poradně dozvím něco nového, ale co, zkusit se má všechno. Před tím musela moje třídní vyplnit dotazník, ve kterém mě vychválila jak nejlépe mohla. Z jejího pohledu jsem tam vypadala jako úplná bezchybná žákyně, nenapsala mi tam žádnou slabinu a kde mohla, tam mě chválila. Rodiče následně museli vyplnit podobný dotazník. Opravdu nevím, co tam mamka o mě napsala, když jsem se přišla podívat, sbalila to a schovala do obálky. Řekla jsem si, že to bude velice zajímavé, třídní učitelka má o mě mínění jakožto o rádoby dokonalé žákyni, zatímco mamka mě tam asi pořádně vybarvila.

Psychologická poradna byla celkem na zastrčeném místě, takže mi dělalo problém vůbec jí najít, když jsem konečně uviděla ten nápis, vítězoslavně jsem zamířila k domu, který vypadala, jako normální rodinný dům. Nevěděla jsem co mě čeká, ale hned v čekárně ke mně přišla velice příjemná a usměvavá paní, která mi hned aktivně podávala ruku a smála se na mě. Úsměv jsem jí opětovala. Mám ráda lidi, kteří se usmívají, uklidňuje mě to, ale to mají psychologové asi v popisu práce. Nevím tedy, jestli ten usměv byl vynucený. V čekárně proti mně seděla dívka, měla v ruce tlustou knížku a četla si. Usoudila jsem tedy, že to nebude žádná buranka a nevzdělankyně. Já jakožto velice komunikativní člověk, jsem měla potřebu s někým si v prázdné čekárně povídat, ale bohužel nebylo s kým, ta dívka jen na moment zvedla oči od knihy, když jsem přišla a jinak o mě nejevila žádný zájem. Mě tedy nezbylo nic jiného, než si číst letáky o drogách, což mě opravdu nechytlo, jelikož toto téma řešíme pořád ve škole. Pak už přišli zbývající studenti, kteří také nevěděli, kam na školu. Mezi nimi i můj kluk. Vlastně jsem tam byly jen 2 dívky a 4 kluci. Později jsme se dozvěděli, že ostatní jsou středoškoláci. Neznepokojovalo mě to, protože jsem si naivně myslela, že ty 3 hodiny tam budeme vyplňovat testy zájmů a osobnosti. Velice jsem se zmýlila.

Opět se dostavila příjemná usměvavá paní a nasměrovala nás do takové místnosti, kde jsme si měli posedat, na mě a na holku s knížkou zbyl miniaturní gaučík, ze kterého mě bolely záda. Když jsem před sebou uviděla papír, nebo spíš štos papírů s názvem: Inteligenční test, zhrozila jsem se a tiše jsem litovala, že jsem dobrovolně vlezla na vědomostní testy. A to jsem ještě od všech před tim slýchala, že tam nejsou vědomostní testy, pche! Kdybych to věděla, tak… No nedalo se nic dělat už nebylo cesty zpět, ta paní nás upozornila, že my ze základky nebudeme jistě vědět všechno. A tak jsme vyplňovali inteligenční testy z češtiny, matiky, na paměť, na logiku…Mozek se mi přehříval, všichni ostatní tam byli z gymplu, takže mi přišlo, že jim to nedělá žádný problém, jeden kluk si dokonce odskočil vyřídit telefonát. Vždycky na každou sérii otázek jsme měli 10 minut. Připadalo mi to nekonečný, nekonečný! Otázek bylo snad 500 a pořád se neblížil konec a ten utlumený hlas psycholožky, která se na mě neustále cynicky culila, mě začínal mírně deptat, ale přesto jsem jí usměv opětovala. Po krátké pětiminutové přestávce jsem jí požádala, zda si již vyměníme místa, protože se mi už nechtělo krčit na miniaturním gaučíku, ona mi vyhověla a já dosáhla svěho a spolu s tou holkou z gymplu, kterou jsem neustále nechtěně okopávala, jsme se uvelebily u stolu.Obas jsem měla vtipnou připomínku nebo jsem škytla a ona se mi smála. Nakonec po logických otázkách, které mě vyčerpávali, protože já jsem člověk, který logiku nevlastní, jsme dostali ten test zájmů a osobnosti. A abych nezapomněla, nakonec jsme měli nakreslit strom. Ano tak asi takhle nějak to bylo. Byla jsem šťastná, když už to konečně skončilo a muj mozek si mohl odpočinout, předem jsem věděla, že ten test dopadne špatně a bude mi doporučen učňák:D Pokud teda nebudou brát ohled na moje šprtské vysvědčení z osmého ročníku, které vlastnilo samé 1.

Po 4 dnech jsem se měla dostavit na vyhodnocení spolu s mými rodiči. V čekárně mě opět uvítala ona již zmiňovaná usměvavá paní a oznámila mi, že pan psycholog přijde za chvíli.Byla jsem trochu v rozpacích, když mi oznámila, že je to chlap. Po chvilce už se proti mě řítil postarší usměvavý(jak jinak) pán. Vypadal velice svěží a v pohodě a hned mi podával neobvyklým stylem ruku. Měl na sobě staromódní kalhoty a svetr. Potřásla jsem mu také rukou a usmála se. Potom jsme pokračovali do jeho kanceláře, kde mě posadil do křesla a zeptal se, jestli mi nesvítí slunce do očí, já jsem nějak zavtipkovala a on se smál. Následně jsme povídali asi hodinu o mně. Testy mi dopadly dobře, jsem humanitní typ a nejsem moc technický typ. Mám paměť na slova spíš než na tvary, ale ty tvary prý byly také dobré( ty mi právě vůbec nešly). Mám vztah k umění a literatuře, což mě nepřekvapilo, ale co mě teda dostalo bylo to, že mi pověděl, že mám matematickou logiku! Já, která z matikou bojuju od první třídy! Nevypočtu jedinou slovní úlohu. Jak to zjistil to nevím ,ale v tom inteligenčním testu byly jen příklady a ty zase nebyly tak hrozný. Mám prý všeobecný přehled a dobrý základ, jelikož jsem studijní typ, který rád získává nové poznatky, tak mi byl doporučen určitě gympl. Jako další alternativu by prý viděl obchodní akademii, mám vztah k obchodu,(to se mi ani nezdá) mám tendenci všechno organizovat a jsem vůdčí typ, takže podnikání by mi šlo. Bylo mi řečeno, že špatně snáším, když jsem podřízený, vyhovuje mi být nadřízená. Potom mě vyhnal do čekárny a šli tam rodiče, já jsem odcházela s úsměvem na rtech ani nevím proč, ale chtěla jsem se smát, opravdu mě dobře naladil. Mamka z něj taky byla nadšená, akorát táta mi oznámil, že se mu chtělo spát, jak mluvil. Tak nevím.. Mám ráda ta usměvavé lidi, kteří mě dokáží dostat do pohody. Ale po pravdě, už bych na ty testy nikdy nešla.

Závěr jsem si udělala takový, že na gymnázium bych chtěla nejvíce a on mi i dodal jistotu, že i přes můj antitalent na matiku, chemii a pár dalších předmětů, bych tam mohla být co platná. Obchodní akademii si dám jako záchranný bod. Tak nevím k čemu mi to bylo dobré. Jediné pozitivum na tom vidím, že jsem se ulila z chemie- ne, dělám si srandu, teď si budete myslet, že jsem nějakej ulejvák, smích. Když si to tak vezmu, nic nového jsem se nedozvěděla, ale k něčemu mi to přece jen bylo, potvrdilo se mi to, co nám říkal náš učitel, když se budete usmívat, hned budete lidem připadat příjemnější a naladíte je do dobré nálady. Zkuste někdy, když jdete po ulici, usmát se na zamračeného pána nebo paní, schválně co udělají?