Benátská koupel

Benátky jsou pod vodou. Už zase. Metr šedesát moře, který umyl nohy usměvavým Veneťanům.
Nabízí se lákavé srovnání s Atlantidou, přesně v duchu moderních katastrofických článků. A kdo za to vlastně může? Snad rozzlobený Poseidon svrhnul město do hlubin?
Omyl. Vítr vanul špatným směrem.
V roce 2011 prý bude hotová protipovodňová hráz. U maturity mě jistě potěší vědomí, že nic už neohrozí obyvatele literární inspirace. Ale je to ještě dlouho, a možná se město propadne ještě hloub do bahna.
No jo. Už se boří. Za chvíli si budou muset obtloustlí Američané (i jiní tlouštíci) připlatit, řekněme dvacet euro za dvě kila živé váhy nad metrák. Však ono je to naučí.
Já už jsem v Benátkách byla. Ne, že bych měla ráda bahno, ale pořád lepší jílovité částečky než haldy odpadu, jako se to stalo nedávno jinde (snad to byla Neapol?).
Možná, že za tisíc let se budou děti učit, že "V době raně plastové jedli lidé převážně z půllitrových lahví, stavěli si hráze, aby zachránili mramorová města na dřevěných pilotech a konali konference, jestli by s tím měli něco dělat".