Vánoce

Krásná vonná svíčka na svátečně prostřeném stole, výrazná vůně kapra linoucí se z trouby, po večeři bohatě oděný stromek v obývacím pokoji a na závěr rozbalování spoustu pečlivě zabalených dárků nakupených kolem stromku jako noční obloha posetá hvězdami.

Tak nějak asi vypadají kousky vzpomínek na Vánoce v mém bezstarostném dětství obklopeným těšením se na Ježíška.

Ačkoli můžu na tyto krásné vzpomínky spíš z části vzpomínat, přesto i dnes si uvědomuji výjimečnost tohoto dne, který vás odtrhne od každodenního ruchu. Přestože jste v životě naplněni láskou a jste spokojeni, tento den pro vás má jinou hodnotu, a mnohdy ještě větší, když ho trávíte se svými blízkými.

Pokud se ohlédnu do naší rodiny, i tady najdu lásku, tu rodinnou, jež se projevuje radostí z nás všech sešlých a v neposlední řadě klidnou pohodovou náladou.

I když v dětství bylo na štědrý večer schováno i víc, a že to nebylo jen dětsky krásně naivní čekání na Ježíška, s roky to šlo trošku jinou cestou. Začal se slavit spíše z nutnosti, alespoň tak se mi to začalo jevit. Lhala bych, pokud bych tvrdila, že mi to nevadí. A ani nedávám vinu rodičům, jež jsou vlastně hlavními aktéry, co mají vybarvit Vánoce do patřičných barev. Sice si zvolili náročnou práci, která je časově hodně náročná, ale já už vím, že to dělají proto, abychom se měli minimálně po jedné stránce dobře. Věřím, že překonat únavu a vzchopit se, je náročné. Právě proto se budu snažit v nadcházejících letech pomoci víc. Vánoce pro mě byly, jsou a budou svátky pohody, ať už budou v jakékoliv podobě. Za ty krásné vzpomínky rodičům děkuji a do dalšího roku jim přeji co nejméně shonu a zdraví, které je bude dlouho doprovázet.