Výhodné slevy jsou všude!

Žádný z obchodníků ještě nevynalezl, jakým jiným způsobem nalákat do svého obchodu více zákazníků. Všichni se předhánějí, kdo bude mít větší slevy, tím i vyšší klientelu. Pomocí médií či letáků dávají veřejnosti i konkurenci na vědomí, že právě oni snížili cenu u těchto výrobků, druzí zas ubrali na ceně tamtěm. Div, že si po zádech nelezou.
Velmi zajímavé jsou i reakce na tyto reklamy. Jsou lidé, kteří na reklamu okamžitě zareagují a již v sedm hodin, ne-li dříve, čekají na otevření jistého obchodu, aby mohli nakoupit levněji. Mnohdy se stává, že před krámem stepují zbytečně. Zlevněné věci totiž vůbec na prodejnu nedorazí, v tom lepším případě dorazí v počtu dvou kusů. To potom, když někdo stojí třetí, musel by si hodně pospíšit, aby svou vysněnou zlevněnou věc dostal. Není pak zbytečné vstávat o několik hodin dříve, dlouho čekat kvůli ničemu a ještě se stresovat?
Na druhou stranu jsou jedinci, kteří se reklamou ovlivnit nenechají, alespoň ne tolik, jako ostatní. Myslím si, že každý z nás však alespoň jednou podlehl nějakým výprodejům, a že je jen málo osob, které se v životě nenechaly ovlivnit nějakou reklamou. Ať už byla vysílána v televizi, publikována v novinách, nebo zveřejněna na internetu.
Když se zlevní nějaká potravina, první, kdo ráno stojí frontu, jsou důchodci. Jejich denní harmonogram je trošku jiný než náš, takže jim nedělá sebemenší problém vstát již ve čtyři hodiny. Jakmile se brány řetězců otevřou, nahrnou se dovnitř, jeden přes druhého křičí a běží na místo, kde daný produkt naleznou. Skupují zlevněné potraviny ve velkém. Potom se nemůžeme divit, když si ráno chceme v řetězci koupit svačinu a nakonec přijdeme pozdě do školy. Důchodců je zde mezi sedmou a osmou hodinou požehnaně. Proč si vybírají zrovna tuto hodinu, když si potřebují nakoupit děti svačiny do školy, popřípadě jejich rodiče jídlo do práce? Neříkám, že všichni, ale většina důchodců má čas celý den. Proč tedy nejdou nakupovat kolem deváté hodiny, když jsou všichni ve škole, nebo v práci? Ale, nemějte jim to za zlé. Chtějí získat čerstvé pečivo a když náhodou cestou narazí na něco zlevněného, vezmou si to pro jistotu také.
Dříve jsem roznášela reklamní letáky. Překvapilo mě, s jakými rozdílnými reakcemi lidí jsem se setkala. Někteří za letáky děkovali, jiní zas nadávali, proč jim to nosím. Když jsem se s roznáškou dostala k řadovým domům s několika byty a se zamčenými vchodovými dveřmi, bylo zde několik možností. Dům ignorovat a pokračovat v předem naplánované cestě. V tomto případě mi však bylo jednou řečeno: „Jak to, že jsme tady neměli letáky minulý týden, my je chceme!“ Další možností je otravovat obyvatele v jejich soukromí, zazvonit a poprosit, jestli by vchodové dveře otevřeli. Ne každý však vyhoví. Dozvěděla jsem se, že mám letáky strkat pode dveřmi, že se tam vejdou. Když jsem je v dalším vchodu pode dveřmi vsouvala dovnitř, přišel pán, který se mě zeptal, proč je tam strkám, že prý by bylo lepší na někoho zazvonit. Co si má pak člověk vybrat?
Reklama ovlivňuje hodně, řekla bych, že až přehnaně moc. Začíná to již od útlého věku. Děti se dívají na pohádku, ta se však v půlce zničehonic přeruší blokem reklam, ve kterém jsou nabízeni nejen Eva a Vašek, ale také hračky. Dítě se do hračky zamiluje a okamžitě ji chce. A rodič? Je na něm, jestli dítěti vyhoví a tím podlehne reklamě, nebo jestli dělá, jako že nic neviděl. Starší generace je podle mého názoru zmanipulovaná nejvíc. Dnešní ceny čehokoli jim přijdou nesmírně vysoké. Proto nejraději nakupují zlevněně, což se někdy nevyplácí. Nízká cena chodívá ruku v ruce s nízkou kvalitou. A tak boty za třicet devět korun po měsíci ztrácí podpatek, sukně mají po týdnu třikrát větší rozparek, popřípadě nedočkavé dítě vyjme z papírové krabice jednonohého vojáčka či panenku.
Nikdo po vás nechce, abyste nenakupovali zlevněné zboží. Dávejte si však pozor, abyste se nenechali žhavými cenami oslepit a nekoupili zajíce v pytli.