Vánoce, Vánoce přicházejí...

...a ze všech stran mi do chřtánu cpou reklamní znělky ty zaručeně nejlepší tipy a triky, jak potěšit mé blízké. Rrrrr! Každoroční dávka stresu a kalorií je tu. O hubené výplatě nemluvě. Atmosféra jako z Ladových pohlednic není zadarmo, zadarmiko totiž nehrabe ani to kuře, tudíž ani průměrnou českou „takovou normální“ rodinku nemine parádní pálka za účty. To máte stromek, kapříka, ozdoby, cukroví, dárky, ... No jen si to spočítejte, třeba s vánočním super extra výhodným balením Ginkoprimu s kalkulačkou uvnitř. Co mi to jen připomíná? Dárky! Krucifix, zase ta honička, rychle a zběsile skrz nespočet obchoďáků a zastrčených krámků. Néé, pomoc maminko, já nechci! Proč všechno nejde v klidu? Pěkně pomaličku polehoučku, bez sliz připomínající prodavačky za pr***í...pardon, zadní sedací částí našeho těla (to kdyby Rejpal utekl od Sněhurky a chtěl menotorovat. Pan morálka, pche.)
A vůbec, co my chudí studenti v dnešní době můžeme svým blízkým pořídit, abychom je potěšili a zároveň nepřišli na buben? To zas bude peněz. Což o to, už dávno jsem se smířila s tím, že po Vánocích mi v peněžence zbude leda pár kapřích šupinek pro štěstí a aby se u mě příští rok držely chechtáčky jako blechy. Kde my na to jenom vezmeme? Vykrademe banku! Komerčku, Reifku, nebo snad GE Money? Už to mám! Nasadíme kukly z čepice Nike, pořídíme si plastovou pistolku za babku a vlítneme do E-banky! Trošku jim vyvětrat před svátky. A pak hurá do víru předvánočního shonu, už bloudím v začarovaném kruhu a co chvíli si narazím palec o pořádný reklamní pařez. Hlavu mám jak čutací merunu a pořád roste – „Každý správný muž má mít v kapse Prostenal a nůž.“ – „Letos zase odměňujeme všechny své zákazníky. Ostatní si můžou aspoň vyluštit sudoku. Oujééééééééé“ zabečí virtuální ovečka. Néééé, prostě to odfláknu jako každý rok a ve zdraví se dožiji vánočních prázdnin. Jsem sobec a vůbec se za to nestydím. Na pranýř se mnou! A lynčujte mě hlava nehlava. Jsem kazisvět, který vám chce vzít iluze! Nechte si je, co já s nimi. Já si v klidu a míru posedím s rodinou u cukroví, dám si kafíčko a až na mě dolehne „krásná vánoční nálada“ vypadnu do prázdných ulic vyčistit si zaspamovaný harddisk, protáhnout závity, vyvenčit šedé buňky mozkové. Budu bezcílně bloudit smrákajícím se Pacovem, potkávat už na první pohled v jiném světě žijící šťastně zamilované páry a mlčky závidět. Vánoce, svátky klidu, míru a lásky. Má nás to zmást nebo jen uchlácholit k mlčenlivosti? Copak to byla ta první položka? Klid, už si vzpomínám. Kde žijete, snad si nemyslíte, že Vánoce někoho donutí změnit své jednání, když celý rok jenom hudruje a vzteká se? No jasně, já vás slyším, dobře slyším, že mi říkáte, že ne každý je takový krocan jen jen prasknout. Ale není lepší brát v potaz tu horší možnost a pak být mile překvapeni, než pak utápět hořkou realitu v lahvi laciného alkoholu? Záměrně přeháním, moc si mě prostě nevšímejte a máte ode mě klid. Fájn, fájn, tak já to tedy beru, šéfe, nebudu to hrotit, klídek oželím. Eh, ono stejně, není klídek jako klídek. Akce má být vždy a všude. Adrenalin vpřéééd! Když bude nejhůř, o společenské události třetí třídy není nouze. Co na tom, že občas je to poněkud pokleslé, stupidní a povrchní. Koneckonců, život se má užít, ne přežít a na sezení doma v papučích u knížky a cucání bylinkového čaje bude ještě dost času v důchodu. Tedy pouze v tom případě, že nám naše vláda nějaký dopřeje. Takový malý dáreček pod stromečkem pro mou generaci. Jo abych to nezakecala, další pán na holení! Ááááá, mír ... Mír? Peace? Frieden? Paix? Pace? Ne, sorry, nějak netuším, co to slovo znamená. V době jaderných zbraní a občanských válek na každém rohu mi nějak uniká jeho pravý význam. No neříkejte mi, že vám snad ano? To bych se divila. Tak jo, nebudu se s vámi hádat, to já nic, já muzikant (hru na nervy ovládám jako virtuos), necháme se všichni ukolébat útěšnými slovy Američanů, že vše je pod kontrolou a to, co nám předhazuje TV Nova o týraní vězňů v Guantanamu atd atd atd, je prachsprostá lež jako babylonská věž. Třetí položka na výčtu charakteristiky Vánoc byla láska. Ach, ta láska nebeskáááá. Bez ní to prostě nejde, ale jestli to znamená, po nocích zavlažovat polštáře, přes den nevnímat co mi kdo říká a tupě čučet z okna jak puk zpod betonu, no díky moc, ale asi vám jí reklamuji. Letos žádné zlepšení nečekám. Asi jsem zlobila a Ježíšek se na mě zkrátka bodnul. A tak mi nezbude, než prožít Vánoce jako každý rok. Tichou domácnost, kde si jeden s druhým nemá co říct, nedobrovolnou žranici u babičky spojenou s poslechem legendárních rádoby vtipných rodinných příhod, které dokonale zesměšňují, zkažený žaludek a utopené sebevědomí v moři kil navíc. Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé ... Don´t worry, be happy. A příští rok nashledanou!