Igelit – (ne)přítel lidstva aneb Necháme igelitky žít?

Známe je všichni. Jsou každodenní součástí našich životů, aniž bychom si to mnohdy uvědomovali. Chtě nechtě je jeden vedle druhého používáme, já i ty i všichni ostatní. Někdo s menším odporem, někdo s větším. Vždyť jsou naším multifunkčním společníkem a bohudík, že se zatím panu Bursíkovi nepodařilo zatahat za ty správné nitky. A nebo bohužel? Pravda je někde uprostřed. Naše životy by bez nich (pozn.: ano, řeč je opravdu o igelitkách) byly mnohdy komplikovanější, než si kolikrát dovedeme představit.
Na dovolené do nich balíme použité spodní prádlo, v mnoha domácnostech slouží jako odpadkový koš a nosíme-li v nich své ‚hypernovácké‘ nákupy, je to pohodlnější než snažit se vecpat pecen chleba do klokanní kapsy od mikiny. Občas jsou k užitku i při cestovních nevolnostech nebo třeba během stěhování čehokoli kamkoli. Jejich oblíbenost a tradice je způsobena především jejich snadnou dostupností, ačkoliv počet řetězců, které je doposud nezpoplatnily, se nemalou rychlostí snižuje. Nedivme se jim. Vždyť dle definic učebnice ekonomie je prvotním cílem firmy maximalizace zisku, a ne sponzorovat zákazníky z vlastní kapsy, ačkoliv může často jít, v případě potravinových řetězců, o kapsy hluboké.
Avšak v dnešním světě globálních oteplování a skleníkových efektů hraje ekologie jednu z hlavních rolí na našem „modrém jevišťátku“. Neekologičnost igelitových tašek již bije na poplach, někde méně, jinde více intenzivněji. V Irsku už daň z tašky mají, u nás ji můžeme určitě již brzy očekávat, protože komu se nelení, tomu se „zelení“. Otázkou za (průměrně) 4Kč je, zda-li je igelitová taška opravdu takovým trnem v patě dnešního světa, nebo jde pouze o snadnější z možných prostředků, jak obohatit státní kasy v době hospodářských krizí. Nepovažuji igelitky za ekologické strašáky. Potom bychom se totiž mohli zamyslet i nad tím, jestli by nebylo od věci, zavést daň za kyslík, který dýcháme, jelikož oxidem uhličitým, na který jej přeměňujeme, ohrožujeme životní prostředí daleko více. Taková daň z hlavy, co myslíte?
Ale i navzdory absurditám, já říkám ano, seberte nám igelitky. Nebo nám je alespoň celoplošně zpoplatněte. Tohle tvrdím, nezávisle na tom, že se považuji za „eco-friendly“ člověka, o tom to teď totiž není. Ptáte se proč tedy? Třeba právě proto, že by pak některé matky neměly do čeho zabalit novorozeně a místo ponechání dětského tělíčka v igelitce u popelnic by ho možná, s boží pomocí, konečně odložily do baby boxu a daly mu šanci.