Sněhové peklo

Do tohohle fejetonu se mi dlouho nechtělo, protože ať řekne kdokoliv cokoliv, po Jaromíru Nohavicovi a jeho baladě Ladovská zima se jedná prakticky už jen o nošení sněhu na Sněžku. Na druhou stranu si matka Příroda za své hříchy zaslouží nějaký trest. A myslím, že tento fejeton je trestem dostatečným jak pro přírodu, tak pro samotného čtenáře. Až donedávna jsem se snažil žít v souladu s přírodou. Nezakládal jsem lesní požáry ani skládky, vzorně třídil odpad, zahrádku přihnojoval hnojivem vlastní výroby (kompostem) a při každých prezidentských volbách držel palce panu Bursíkovi. A čeho že jsem se dočkal? Místo abych byl zahrnut zlatem, zahrnula mě příroda sněhem. Sníh pokryl všechno (a všechny) zelené. Z veškeré té bílé záplavy kolem už pomalu dostávám bílou nemoc. Spojení s okolním světem se začíná hroutit. K e-mailové schránce se nedostanu, protože mi anténa zapadala sněhem, než si proházím cestu ke schránce na plotě, abych si mohl vyzvednout upomínky, už se pomalu můžu prohrabávat nazpátek. Poštovní holubi se mi ztratili v bílých mračnech a o mém vztahu k mobilním telefonům jsem se již zmiňoval jinde. Pokud nejste hrdým majitelem nohy číslo 47 a výše (jako autor tohoto článku :-) ) nemá ani cenu vycházet bez sněžnic z domova. V opačném případě byste se totiž mohli setkat se svými nejdražšími až při dubnových oblevách… A to by vám zaručeně zmrznul úsměv na tváři. A kde je globální oteplování, když ho člověk potřebuje nejvíc? Vykašlalo se na nás. Holt, co si člověk neudělá sám, to nemá, takže nevím jak vy, ale já jdu spálit pár kilo plastů.