Člověk rozumný (Homo sapiens sapiens)

V jednotném čísle člověk – v množném lidé.

Jak vypadá člověk, to jistě všichni víme, protože jsme lidé, víme však o svém druhu vše, co lze? Všichni víme, že člověk má jednu hlavu (+ dvě oči, dvě uši, jeden nos a ústa), jeden trup, ze kterého vybíhají (v jeho horní třetině) dvě paže zakončené dlaněmi s pěti prsty na každé z nich a v dolní třetině dvě nohy s chodidly a (kupodivu) opět s prsty (jen pro pořádek: je jich znovu pět plus pět!). Dále víme, že člověk je potažen kůží – plošně největším orgánem těla, pod kůží jsou svaly a šlachy, které napojují svaly na kosti. Kosti tvoří útvar zvaný kostra, díky které můžeme (pokud nejsme zrovna postižení nebo opilí) zpříma sedět a stát. Také víme, že člověk je všežravec – samozřejmě až na stoupence islámu, vegetariány a modelky. Ale co když se nás někdo zeptá: Co je to člověk? V tom případě můžeme říci, že…

Člověk je pravděpodobně nejrozšířenější živočišný druh na planetě Zemi. Osidluje všech šest kontinentů, tedy Evropu, Asii, Ameriku, Afriku, Austrálii a Antarktidu. Řadí se do kmene strunatců, třídy savců a čeledi lidé. Druh Homo sapiens se na Zemi začal vyskytovat přibližně 300 tis. let před naším letopočtem. Ovšem druh Australopithecus – předchůdce druhu Homo sapiens - zde byl již 5 mil. let př, n. l.

Homo sapiens sapiens se vyvinul z časného neandrtálce, tedy druhu Homo sapiens neandertalensis, zhruba 35 tis. let př. n. l.. Znakem „neandrtálců“ byla malá, robustní postava, poměrně malé nadočnicové oblouky a mozková kapacita 1470 cm3. Homo sapiens sapiens má redukované nadočnicové oblouky, bradový výběžek, který umožňuje artikulovanou řeč, mozkovou kapacitu 1400 – 1500 cm3 a můžeme u něj pozorovat značný rozvoj náboženství a kultury. Následujících 35 000 let ve vývoji jedince není nikterak atraktivních.

Po roce 0 je člověk náboženským stoupencem. Pokud je Žid, utíká do Jeruzaléma před pogromem, a pokud je křesťan, tak utíká pro změnu před Božím hněvem. Mimochodem, křesťanství vzniká po „vzkříšení“ Ježíše Nazaretského – tedy zhruba v roce 30 n. l. V této době již existuje několik národů a tedy i odpovídající počet kultur a životních „stylů“.

V průběhu antiky a středověku člověk bojuje o moc a svobodu vyznání. V renesanci dochází k mohutnému rozvoji umění a obchodu a dalo by se říct, že člověk má vše, co k životu potřebuje. Ale to by nesměl být člověk, aby byl spokojený. Opět vede války a tentokrát si vydobývá důležitou věc – nezávislost. Tu získává v 18. století. O století později se objevuje nový druh člověka – žena. Doposud je žena pouze někdo, kdo se stará o domácnost a nemá prakticky žádná práva. V 19. století se tedy ženy snaží zrovnoprávnit se s muži a nutno říci, že poměrně úspěšně.

Člověk osidluje a zabírá stále nová a nová území. Je posedlý po moci a vládě. Jde tak daleko, že vymyslí účinné zbraně a rozpoutá světovou válku. A jen co se stihne vzpamatovat z utržených ztrát, vymyslí si další, ještě ničivější a krutější zbraně a – rozpoutá 2. světovou válku. Po tomhle šílenství toho člověk na chvíli nechá a pro změnu se zabývá cestou na Měsíc. I zde je úspěšný. Pak se ale znovu vrhne na rasové menšiny, slabé národy, světové hrozby a válčí, kde se dá. Na moři, na souši, ve vzduchu, a dnes už i v podzemí.

A dál? Dál už vlastně nic, snad jen internet, digitální zvuk, mobilní telefon a civilizační choroby.

Takže až se nás někdo zase bude ptát „Co je to člověk?“, můžeme mu říci, že tvor, kterému bylo dáno se vyvíjet a zdokonalovat, a který tohoto daru zneužil a stále zneužívá k ničení sebe sama. Je to tvor, který se ještě nepoučil z historie, a pokud to náhodou někdy udělal, pak ho druzí, hluší a slepí, umlčeli.

Zbývá nám už jen jedna otázka: Procitne člověk někdy?