Bez hlasu...

Na začátek bych měla říct, jak moc ráda mluvím. Co na srdci, to na jazyku mě přesně vystihuje. Sobotní noc pro mě byla opravdu vražedná, trošku jsem už před tím nastydla a vodní dýmka v kombinaci se zpěvem do čtyř do rána mě fakt dodělala.

V neděli ráno se ze mě linul střídavě šepot, nebo opravdu hrdelní chrapot. Jenže mě to neodradilo, za dvě hodinky jsem to rozmluvila na, jak podotkl bráška, sexy vychlastanej chraplák. Když mě bráška slyšel poprvé, div se smíchy neomlátil o futra. Nezapomněl dodat, že bych toho kouření měla nechat. Zbytek neděle jsem strávila u počítače a docela to šlo. Až na telefonát s nej... kámoškou, ten jsem po pár minutách sípání típla a napsala ji sms.

Ale problém nastal už cestou do školy. Maminka mi kladla na srdce, vůbec nemluv, tady máš termosku s čajem a pij. Při nástupu do autobusu jsem třikrát šeptala na řidiče student Dobruška a ono furt nic. Nakonec jsem se k dědulovi naklonila a šeptla mu to přímo do ouška. Ve škole jsem se snad milionkrát snažila sípáním vysvětlit, že nejsem nemocná, že jsem jen měla náročný víkend. Když jsi moji spolužáci zvykli, že jen sípu, začla mě deptat ta bezmoc něco sdělit. Jenže ja sem co se týče mluvení šikulka a podařilo se mi hlasivky přimět ke spolupráci. Chvílemi jsem šeptala, chvílemi vyloženě chrčela, ale už to bylo dokonce i slyšet.
To nejhorší bylo teprv předemnou. Hodina tělocviku s rádoby vtipným panem učitelem. Když jsem přišla do tělocvičny a uviděla kozu, tak mi to skutečně vzalo hlas. Já mám z přeskoku přímo panickou hrůzu. Po prvním pokusu, kdy jsem málem spadla i s kozou, jsem se panu učiteli snažila chrčením a sípáním vysvětlit, že ta koza je prostě vysoká. Nevím jestli jsem měla slzy v očích z kozy, nebo z bolesti v krku, ale milý pan učitel se vyloženě bavil. A víte co bylo nejhorší? Já ne něj nemohla zařvat :-D

Dnes to bude už třetí den bez hlasu. Mám pocit, že bych si sebou měla nosit papír a tužku, abych si mohla zapisovat, co chci říct. Už jsem si zvykla na reakce prodavačů, řidičů autobusů i lidí, které prostě pozdravím. Ale opravdu mě překvapilo, jakej je pro mě problém nemluvit, když mám za sebou zkoušku třech orlích per, kde jsem mlčela 24 hodin.
Ale má to jednu moc velkou výhodu, ve škole mě nikdo nezkouší ;-) tak to možná ještě pár dní vydržím...