Maturita

Pomoc!Nechci!Bojím se!Nic nevím!Neumím!Pane bože!Proč jsem nezačala dřív!?Ještě nééé!– Ano, všechny tyto slova nás doprovázela z našich maturujících úst déle než svatý týden (no, všechny ne...)Mnohdy to byla slova horší, v doprovodu s neutěšitelným proudem slz, zoufalstvím, křikem, šíleným hysterickým smíchem, či hodinami prosezenými jinde než nad kupou studijních materiálu (WC) ... Kdysi jsem se ptala proč se říká týdnu před maturitou svatý týden- bylo mi odpovězeno:,,Pochopíš´´ a opravdu –pochopila jsem.Naše mozky nebyly stvořeny pro pochycení tolika znalostí, nebyly zvyklé pracovat a být využívány v tak velké míře, jako právě v těchto perných dnech.Mnohé z nás si promýšlely strategie a plány, které měly zajistit alespoň dostačující výkon v ten velký den.Měly jsme zakázáno ponocovat, dopovat se všelijakýmy povzbuzujícímy zázraky, a při chůzi jsme nedělaly prudké pohyby (aby se naše ,,nově,, nabyté vědomosti nevytřepaly)...Poprava jménem maturita se, ale stále přibližovala. Byla blíž a blíž, až jednoho slunečného dne se nám dívala zpříma do očí.Byly jsme jenom my a ona – nic víc.Nebylo možno útěku ( rozuměj bulání), musely jsme se jí postavit a předvést se v co nejlepším světle.
Minuty chybějící do zavolání našeho jména zdály se nekonečné.Prameny potu pramenících v podpažních potních žlázách nám stékaly do proudu řek, tlak klesal a bylo nám na omdlení, srdce bušilo na poplach, oči vypoulené do dálky prosily o kapku štěstí, ústa volala pomoc Boží.Tahem otázky jsme zpečetily náš osud.Potítko se s každým dalším příchodem zdálo víc a víc označkováno a patnáct minut ,,potícího se´´ času bylo v nenávratnu a my musely zvládnout cca 6 mílových kroků k přemístění do mluvící pozice.Pozice zkoušeného – maturujícího...Nádech, výdech, nádech a mluv....
Velmi jsme se snažily, horoucně jsme přitakávaly, přemýšlely a dolovaly ,,prý,, zapomenuté informace.Došlo i na úsměvy omluvného či vítězného rázu, slzy štěstí a záchvaty paniky, uklidnění, červenání.Strategií nám byla i dobrá image – když už je neoslníme vědomostmi tak alespoň prudkou elegancí znělo naše heslo. Slova tety Karin se ale naplnily: ,,Někde to tam máš, mozek si to najde.´´ A opravdu stal se zázrak a on si něco našel, třebaže málo, útržkovitě, ale našel!!!Osvícení!Absolvent!Štěstí!Svoboda!!!