Pro Tebe

Jako se třpytí rosa v trávě, jako plují mraky na nebi , stejně tak já jsem si myslela , že patříme k sobě.
Ale byli jsme každý úplně jiný.Tys byl jako oheň já jako voda, ty mínus a já plus.
Dlouho jsem to nevnímala a přála si aby bylo všechno tak jak jsem si vysnila ,ale z každého snu se jednou probudíme.Tohle probuzení bylo trochu rychlé a drsné.
Jak strašně ráda jsem si tě představovala po svém boku.Jak bys semnou šel až na kraj světa.Jak strašně ráda bych tě viděla jako smysl mého života .Jako osobu , co mi dá sílu žít, ba co žít- dýchat.
Chtěla jsem abys byl mé rameno , na kterém bych se mohla vyplakat.Abys byl ta ruka , která by mi setřela slzy.Ten co by mě hladil ve vlasech, objímal v zimě a hlavně - ten co by mě MILOVAL
Jenže ty jsi nebyl ncio z toho.Byl jsi jenom záblesk světla,který pohaslo.Byl jsi jako pohádka,kteoru jsem přečetla a pak už nechtěla číst znovu
Já jsem milovala.Milovala jsem každčký tvůj pohled, ikdyž jsem při něm měla motýlky v břiše.Milovala jsem tvoje škleby a to jak si vždycky zvedl obočí.To jak ses usmál a mě se z toho podlamovala kolena.Milovala jsem každičkou tvou kudrlinku , ikdyž jsem tvé vlasy nikdy neprohrábla.Milovala jsem každičký tvůj dotek ikdyž mi propaloval kůži.
Vyhledávala jsem tvou společnost jen proto , že mě bylo vedle tebe dobře.
Dokázal jsi mě rozesmát ,ale i rozplakat . Nezkazil jsi srandu a naše rozhovory byly nepopsatelné.Byl to ten pocit , že tě teď mám vedle sebe a že nás něco spojuje?
Jenže ne wšechno byla tvoje kladná stránka.Je sedm věcí , které jsem na tobě nenáviděla:
Tvoje hry, které nedopadly vždy šťastně.
Tvé " vtipy" , které né vždy potěšili.
Tvojí kamarádi , kteří tě ovlivňovali a bránili ti aby ses rozhodl sám a nezávisle.
Nenáviděla jsem tě za to , že jsi mohl pomyslet i na jinou holku , se kterou ses dokázal bawit uplně stejně jako semnou.
Nenávidím tvou upřímnost , protože mi ubližuje.
Nenávidím tvoje pravdy , protože mě vždycky odhalí.
A sedmou věcí , kterou na tobě nenávidím je ,že mě nutíš abych tě i přes to všechno milovala.
Byl jsi pro mě jako oáza uprostřed pouště a já byla schopná tu poušť přejít jen , abych tě našla.Pak jsi ale zmizel jako fatamorgána a já konečně pochopila , že jsem tě viděla pouze z žízně.
Chtěla bych abys tohle někdy četl.Ne teď ,ale za čas.Abys viděl že byla osoba , která tě milovala i se všema tvýma chybama a byla schopná pro tebe objetovat cokoliv.
Jednoho dne si ale řekla DOST a tak šla zase dál.Klopýtala ,ale šla....
Bojím se , že nikdy nezapomenu...ale chci vůbec zapomenout?