Mé ráno

Ráno - trochu všední záležitost. Známe to všichni, zrovna v půli snu se jako blesk z čistého nebe ozve vtíravě nepříjemný zvuk budíku „beeep-beeep-beeep“ . Člověk pomalu rozlepí oči, probleskne mu hlavou pár myšlenek typu „kde to jsem“, „snad nevstanu levou nohou“, „dnes mám rande!!!“ a pomalu vstane čelíc novému dnu. Bohužel, o tomhle ránu nemluvím. Mluvím o ránu kolem té prvé druhé hodiny po půlnoci, kdy i kohouti ještě spí spánkem zaslíbených. Naopak ve vší bdělosti jsou vzhůru zaměstnanci nočních směn (někdy ani ti ne), pár nespavců, milenců a nebo třebas studentů píšících nebo se učících. Jsem jedním z těch studentů, v okolí celého Contact Listu v ICQ jediný. Jen já, prohlížeč internetu, boží hudba, textový editor s fejetonem a prázdný hrnek co v něm byl zelený čaj. S koncentrací to ale zase tak zlé není, chvíli se zasním do tónů rockové kapelky Incubus, jejich dokonalých kytar a příznačných slov. Za moment otevřu prohlížeč, zjistím, že mi konečně odeslali vánoční dárky pro sestru, dále spatřím exprimátora Béma stojícího na další zasněžené hoře, teď už však na Antarktidě, následuje skvělé menu v McDonald’s, bohužel, žiju ve vísce, kde si hamburger dáte tak akorát v místním pohostinství. Sice se nedá s tím z Meka srovnat, ale zdravé jsou oba přibližně stejně. Nakonec mě dorazí článek o Světovém dni toalet... Holt jsou dvě ráno, navíc v sekci Zajímavosti se nedá čekat rozhovor s Havlem... Znova se zaposlouchám do příznačné hudby Incubu, „high school never ends!“, zpívají, kontext nevnímám, jen se mi v hlavě vybaví celých osm let na GMK... Jak skončila píseň, tak já končím tento fejeton, kromě reklam na energy drinky jsem článek na zázračné udžení bdělosti nenašel, takže se mějte fajn a snad vás tenhle fejeton nepotká v podobnou ranní hodinu.