Nezastavujeme, máme zpoždění

Každodenní shon a kvalt. Ráno vstát, umýt se, jít do práce, z práce, rychle něco uvařit sníst a alespoň na malou chvíli vykynout u televize a přichroupnout pár bramborových lupínků. A všimli jste si vůbec v tom svém běžeckém závodu zvaným "život", že i příroda kamsi spěchá?

Místo pořádného babího léta a užívání si posledního sluníčka, které prosvítá přes zbarvené koruny stromů se z nás stali otroci dnešní doby. Vydělávat peníze a ti z nás, kteří ještě mají to štěstí mít zaměstnání, tak se snažíme dřít od úmoru do úmoru, jen abychom se neocitnuli na ÚP.

Ale kdo z vás si všiml,že příroda příliš brzy svlékla barevný kabátek a místo toho nás zasypala přívalem sněhových vloček? Jakoby i ona sama se nakazila tou uspěchanou lidskostí a nedopřála nám si vychutnat každý den naplno.

Šustění spadaného listí, sbírání kaštanů se svými malými ratolestmi... Všechno se to píše v dávné, klidnější a možná i jistější minulosti.