Dámy.. a duchové..

Já vím babi, neošívej se.
Vím,že se ti tohle oslovení nelíbí.
Jsi dáma a vždycky jsi byla každým kouskem svého já ,každou molekulou duše(no vidíš a jsme u toho ) i když jsi třeba myla nádobí, nebo jsi vařila a měla na prsou vždy vizitku toho co bude k obědu.Chí.Nejen když jsme šli na procházku po Vsetíně, nebo v neděli do kostela a pak za tetou Mařenkou do na hřbitov.
To jsi byla ta nejopravdovější dáma, kterou jsem za celý život poznala.Dlouhý kabát,(vypelichaný)límec z lišky a i pod kabátem až do poslední nitky kombiné…
Paní někdo..i když ti bylo třeba na srdíčku ouvej.
Vyšla jsi před dům, vypnula prsa,kabelku na předloktí ,zavěsila jsi se do dědy, který jako gentleman vždy čekal u dveří a šel první po schodech, co kdybys náhodou klopýtla na schodu… Zkrátka dáma a nádherný pár.
Když zavřu oči vidím jak teď, jak jsem se ošívala oblečená na chodbě, když jsi absolvovala své "užjenminutkové" přípravy než se vyjde ven.
"Jupí babička je už v kabátě to už půjdeme…"
Cha půjdeme....
Dáma musela absolvovat ještě svůj rituál.Před zrcadlem upravit kožešinovou čepici,pak zajít do ložnice před toaletku lehounce pod ucho prstíkem navonět živými květy,přetáhnout rty „tyčinkou“ jak jsi říkala rtěnce Sešpulit rty..otřít kabelku kapesníčkem..kartáčem přejet kabát,"dědy"kartáčovat na zádech aby tam ani nitka nezbyla.Ještě hadýrečkou boty(Co ti děda předtím vojensky pečlivě vyleštil)..
Ach babičko moje víš, že jak to teď píšu úplně přesně cítím jak ti ta kabelka uvnitř voněla?...Cítím to Opravdu…i tén krém na boty co měl děda schovaný v malých kulatých krabičkách.
Jů pamatuješ jak táta kdysi řekl na chodbě strejdovi:
"Běž do prdele brácha"Málem tě z toho tehdy "trefil šlak"Vojto to se říká, co na to řeknou lidi"...a my se ségrou se tomu tehdy strašně smáli a byly moc rády , že i taťka dostal sprda..
No vidíš a to jsem chtěla psát o úplně jiných věcech.
Vždycky se do toho psaní zamotám..ale to ty znáš, že jo.
Byla jsi úplně stejná a tvé mnohastránkové dopisy nám maminka čítávala jako svátost.
“Moji drazí“ tohle slovní spojení když dnes slyším, naprosto automaticky reflexně očekávám tvá další slova.Dopisy se už dnes skoro nepíší. To bys koukala..a „moji drazí“ už také skoro nikdo nepoužívá..ale o tom jindy...
Moje drahá ,odpusť mi tedy ten název.. to je jen pro cizí.Myslím toho ducha.Ty víš ,stejně dobře jako já, že jsi tady se mnou pořád a třeba i teď mě postrkuješ ze židle protože mladá před chvílí volala ,že má hlad a já jí slíbila že už jdu dělat večeři a zatím tady sedím a cvakám do noťasu písmenka,která nestíhají myšlenky.Je jich tolik.
Točíš mi na prst vlasy co mi padají z culíku a když se otočím…vidím tě, když se nadechnu, cítím jak voní tvá zástěra..
Dobře už jdu.
Já ti vlastně chtěla jen říct, že jsem úplně náhodou potkala jednoho človíčka co mě dodal odvahu o tobě psát zcela otevřeně, bez strachu že mě odvezou ve svěrací kazajce.Je pro mě jakousi Sidonií Nádhernou.(povídalas mi o ní..)
Napadlo mě,že vlastně nevím,kdy jsem naposledy potkala opravdovou dámu.....
I dnes totiž potkávám nádherně oblečené ženy.
Nafintěné,vychrtlé"sátnice"snažící se vypadat jako jejich dcery.
V hlavě i na ní mají mnoho....
Kdy půjdou do fitka,kde je obchod s racio výživou,v jakém butiku nakoupí,aby všichni viděli,že ten kabát je značkovej za spoustu peněz.Svá vnoučata se bojí pohladit,aby se jim náhodou nezlomil gelový nehtík.Na dlouhou procházku s vnoučky taky nemohou,protože by měly otlaky a to by pak zase musely jít na pedikůru.Vzít si je na prázdniny pch...to už vůbec ne. Dnešní vnoučata jsou přeci tak nevychovaná a to není dobré na psychickou rovnováhu zralé ženy a už vůbec ne na pleť.Těch vrásek co by bylo za tu dobu...
Taky by asi musely dělat tu odpornou věc..Doopravdy jim vařit,nebo nedejbože dokonce upéct..Od toho se prý dělají stařecké skvrny na rukou a to odstranování laserem je poslední dobou tak drahé...
Taky by nemusely stihnout svou dovolenou na Tahiti..

Babičko moje kam se poděly?
Mají tolik pěnez,tolik věcí, tolik možností...
Tak málo práce a dřiny proti tobě..?

Proč se dnes v obalu prodává něco co tam není...

Musím končit,nebo bude malá dnes večeřet o půlnoci, Taky knedlík k máčce už jsem musela dvakrát přemíchat, kypěl mi z mísy jak hrnečku vař...

Má ji ráda svíčkovou, stejně jako já..