Zase ty Vánoce

Zase ty Vánoce

Od počátku prosince žijete s pocitem nemožnosti stihnout všechno to, co byste chtěli. Co byste potřebovali. Co musíte.
Všude kolem vás lidé spěchají, vy proto spěcháte s nimi.
V mínus 3°C umýváte okna a přitom přemýšlíte, kam jste jen mohli schovat ten krásný dřevěný betlém po babičce. Zatímco na půdě prohledáváte krabice s vánočními ozdobami, na sporáku se vám pálí večeře. K tomu všemu vám v hlavě nepřestává blikat červená kontrolka, signalizující, že vám ještě stále chybí nejméně polovina dárků. V rádiích se stále hovoří jen o přeplněných nákupních centrech a kolonách na dálnicích.
Tyto zprávy přeruší tóny vaší oblíbené koledy z dětství, které vás donutí se zastavit. Hlavou vám víří vzpomínky na Vánoce z pohledu malého dítěte, zatímco si tiše broukáte melodii spolu se zpěvákem.
Najednou vidíte Vánoce jinak. Uvědomujete si, že všudypřítomný stres a shon vám znemožnil pocítit jejich pravou podstatu. Nechali jste se strhnout vánočním spěchem a stali jste se součástí toho davového šílenství. Když teď klidně a tiše sedíte v křesle a v plápolajícím světle svíce vidíte odraz Ježíška spícího v betlémě, jste pevně rozhodnuti to změnit. Ano, Vánoce přece nejsou jen o dárcích a napečeném cukroví. Jsou to svátky klidu a pohody, rodiny, lásky, přátelství…
Z úvah vás vyruší zvonění telefonu:
„Slyšela jsi o těch vánočních slevách? Musíme si pospíšit nebo na nás nic nezbude!“
„Za pět minut jsem tam!“
Podobni uragánu pobíháte po pokoji v honbě za peněženkou. Popadnete kabát a ve spěchu si ho oblékáte při sbíhání schodů.
A aniž byste si uvědomili porušení svého tak nedávného rozhodnutí všechno změnit, stáváte se opět součástí „materiálních Vánoc“.