Tři zákony mopsotiky

Znáte tři zákony robotiky od Isaca Assimova? Jestli ano, pak máte můj nejupřímnější obdiv, jak dobře se vyznáte v klasické robo-kybo-andro-sci-fi. Jestli ne, nezoufejte. Po přečtení tohoto intermezza budete znát minimálně tři zákony mopsotiky.
Pilně poslouchám, abych vám mohla podat ten nejkompletnější a nejpřesnější překlad. Toto jsou tři zákony života mopslího ze spláclé čuňky samotného sira Edwarda Puga Otakona:


1) Evoluční aristokracie
„Je všeobecně známo, že my mopsové jsme ten nejvyšší stupeň psí evoluce. Jsme aristokrati, a tak se s námi také musí zacházet. Celou lidskou rodinu ovládá mops, a to je dokonce i nezaujatému pozorovateli na první pohled evidentní. Kam se hne mops, tam jsou i členové rodiny. Když mops vyštěkne, jde se ven. Když mops zamručí, servírují se vybrané chody. Každého člena rodiny je nutno podrobit mopsí autoritě, nejčastěji těmito způsoby: zválcování, okusování, hypnotizování, pusinkování, očuchávání, vypackávání, olizování, vypiskování, vymručování, vymazlování a zavrtávání. Každá pyšná panička udělá, co jen svému mopsíkovi na očích uvidí. A to je ten nejpřesvědčivější a nejdokonalejší důkaz mopsí nadvlády nad lidmi. Jó, proti štěněcí lásce hold není obrany . . .“

2) Exkluzivní extrovert
„Mopsík je ten pravý, miniaturní lvíček salónů. Jen málo které psí plemeno je tak bezprizorně a až nepřístojně společenské jako mopík. A jelikož je mopan – jak už jste se dozvěděli výše – evoluční aristokrat, musí každý vyhovět jeho vrozeným vrtochům. Ano, ano, přesně tak: každý člověk, pes, kočka, bota a hračka je mopsí nadřazeností nucena trpně snášet všechny mopaní snahy o sblížení, ať už je to prosté očuchávání, okusování, nakrývání nebo dokonce očurávání. Mopsík je prostě critter a nevinné oběti proti nám nemají nejmenší šanci.“


3) Grandiózní gurmán
„Jen málo věcí – možná kromě paničky nebo mazlení, plus mínus obtěžování neznámých věcí a známých psů – miluje mopsík tak jako dobré jídlo. Mops by mohl být od minuty světoznámým kritikem v pětihvězdičkové francouzské restauraci, protože má pro dobré papání opravdu úžasný cit. A samozřejmě také nezřízenou chuť. Mops dotáhl své gurmánství až do extrému. Neštítí se vůbec ničeho na své pouti za nevšedními lahůdkami a novými, neotřelými chuťovými kombinacemi. Zkouší pořád nové a nové věci, například: kombinace psích granulek a molitanu duchapřítomně vyrvaného se své rozkousané psí podušky, když byla panička ve vaně; žížala rozpláclá botou na chodníku s přílohou salátu ze zelené trávy počůrané množstvím neznámých psů; papír z krabice od nových poliček Ikea s kousky rohlíků, které se jako drobty povalují po zemi a skvělý, vskutku grandiózní létající dezert z živého holuba, kterého už jsem Xkrát naháněl, ale panička mi ho nikdy nedovolila chytit. Ach jóó, snad mi jednou budou lítat pečení holuby do huby . . .“