New York

Obrovské město. Miliony lidí jím každodenně procházejí. Město, které miluji a ve kterém částečně přebývám-New York.
Představte si nedělní ráno. Za okny září slunce, v Central Parku jsou už první lidé začínající den ranním během. Běží po chodníku, přes mostek, okolo vody. Za stromy se sem tam mihne hlava psíka, který doprovází svou paní do pekárny. Širokými ulicemi se rozjíždí žluté taxíky. Někdy zastaví u kraje chodníku a otevřou dveře pro dalšího cestujícího. Vůně kávy se line z kavárny Sturbacks, kde se ve frontě tlačí první zákazníci. U přechodu zastavil mladý muž, přes rameno brašnu, v ruce drží New York Times, pročítá se aktuálním děním ve světě. Padne zelená, muž vzhlédne, upije ze svého kelímku s kávou a přechází směrem k vysokým mrakodrapům. Ty se tyčí až vzhůru k nebi. Nebe je poškrábané od jejich vrcholků mizejících v mracích. Jejich výška mě fascinuje. Okouzlují mě.
Před devíti lety se dva z nich smrtelně zřítily k zemi. S ránou od letadla pohřbily desítky lidí. Když mrakodrap krvácí, jeho míza se řine městem, nářek lidí se valí až do přístavu. Až k Soše svobody, jež drží svou pochodeň vzhůru k nebi a prosí o soucit. Francouzi dobře věděli proč městu sochu věnovat. Mohutné zámořní lodě pak zpívají smuteční píseň za všechny mrtvé.
Tak to bylo před devíti lety. Rány se zcelily a město znovu ožilo. Znovu se do něj nahrnuly davy turistů, zvědavých lidí, kteří do něj chtějí nahlédnout. Alespoň týden pobýt v této vzrušující metropoli! Amerika jako koruna světa. Potomek staré matky Evropy. Mám to štěstí, že v tomto městě žiji. Je obrovské, rozpínavé, barevné a originální. Je součástí mé mysli, mého života.