Tři přání

Tři přání

Lidé si často přejí nereálné věci. Ale co by se stalo, kdyby se neuskutečnitelné proměnilo v možné? Pojďme si pocvičit mozkové závity trochou toho fantazírování.
Představme si, že by mi některý z rekreačně rybařících členů rodiny zapůjčil svůj opečovávaný rybářský prut a že by se mi podařilo dorazit k nějakému rybníku, aniž bych do něj spadla. Za předpokladu, že bych se v uklidňujícím tichu přírody nedala ukolébat k spánku, možná by se mi podařilo i něco chytit. A aby náš příběh pokračoval jako správná pohádka, to cosi, visící na háčku, by se ukázalo být nikoli starou holinkou, jež se někomu nehodila do beztak již přeplněného botníku, ale skutečnou živoucí rybou, která působí o to dramatičtěji, že mluví lidskou řečí a navíc vehementně tvrdí, že je zlatá.
Jak bych se na mluvící rybku tvářila? Nejprve bych se asi rozhodla prohledat okolí, zda-li se někde neskrývá ta dobrá duše, která si ze mě chtěla vystřelit. Pokud bych žádného pachatele žertu neobjevila a rybka by stále trvala na své barvě, pokusila bych odchytit pár náhodných kolemjdoucích a požádat je, aby mi sdělili, jak rybka vypadá, čímž by mě definitivně zbavili utkvělé představy nepovedeného žertu, eventuelně rybčiny barvosleposti.
Pokud by mě nedostaly do kolen všechny předchozí události, tak by to v brzké době napravila samotná rybička nabízející mi tři přání. Jelikož nejsem člověk právě rozhodný, nejspíš bych stále dokola a dokola zvažovala různé alternativy. Nakonec bych ze samého přemýšlení přišla o rozum. Teď by přicházelo v úvahu pouze jediné přání: ABY MI BYL ROZUM NAVRÁCEN!
Miloučká zlaťoučká rybička by mávla třpytícím se ocáskem a já bych se zase mohla řadit mezi v rámci možností rozumné tvory. To by vyvolalo pocit euforie. Tak bych se radovala a slavila, až by se můj rozum podruhé odebral do věčných lovišť. Rybka by shledala za nad slunce jasnější, že mým druhým přáním by bylo opětovné nalezení ztraceného rozumu.
Následovalo by druhé mávnutí ocáskem a má hlava by opět nepatrně ztěžkla příchodem té trochy zdravého rozumu. Mé nervy by už nejspíš nevydržely ten nápor a já bych na nebohou rybku zařvala: „Jdi se vycpat.“
A tak by Národní muzeum mělo nový, doslova zlatý, exponát.