turecký berlíňan na americké v plzni.

a jeden německy mluvící turek i s rodinou z berlína přicupital a si otevřel jídelnu „kebabistán”.
a já tak z každého počinu cizinců se tak těším, že se z toho můžu i zbláznit a klidně tak i udělám jen když přijedou další a další až nám konečně dojde ten velkolepý svět plný barev a vůní a hudebních stylů, že jednomu jde z toho všeho hlava kolem. a já si tak konečně přitáhnu ten svět, tu nádheru cizích barev k sobě a nikdo se ani nedoví, že oni ti všichni cizinci sem chodí jen kvůli mně abych, když už nejdu do toho světa, jak ten svět ví o mých touhách, tak mě příjde ukonejšit až se tady sejdou a budou barev plné ulice i s hudbou, kterou po tisícich letech objevíme a pochopíme jak malý, mrńavoučký kamínek mozaiky jsme a že patříme, nemůžeme chybět tam odkuď jsme se vytratili v únoru po válce.
a přisahám i kdyby jsem se měl přejíst a znechutit si nadosmrti všechny variace tohoto pokrmu, tak musím vytrvat, protože tak surealistický počin jako je "kebabistán tureckého berlíňana na americké v plzni" nenechám přeci padnout.
prostě nádhera!