tričko s babkou, babičkou.

a včera taky jedna babka co si zas jednou, tedy asi nějakou poslední svou dekádu (já jsem zlej, já jsem hezky zlej) zapomněla a naschvál ztratila svůj kalendář, když oblečena do šestnáctky si vykračovala přímo mně naproti.
a přímo slyším, jak protihlasem se zastanete této ztracené babičky, kterou podle tohoto protihlasu bych chtěl navléci do kroje se šátkem. a ještě nádavkem - a proč by jako nemohla vypadat mladě?
jak jsem poslouchal jednoho mého oblíbeného filozofa - už nejsme sami sebou, už jen být mladým a v každém věku je jedinou naší touhou. a naše osobnost, naše malé a pořád menší já se stává už jen karikaturou nás samých.
jak se kdysi snad v osmdesátých letech nosilo za úžasnou originalitu spojení džínsů a trička. a tehdy, v těch osmdesátých letech to i byla malá odvaha protože ojedinělá. a co se dnes z té odvahy stalo? co z ní dnes zůstalo, když je teď povinností. a bez trička a nejlépe s lebkou se už ani ta babka neobejde