a proč právě já?

protože znám předem tu odpověď. no přeci - protože mi to patří! a tak, když mi ten černej kriminálník, kterého jsem si sám vychoval, označkuje mou kabelu, kterou jsem měl uklizenou pod kuchyňskou sedačkou... a když cítím nějaký ten závan kocouřího odéru, ještě pořád nevěřím, že by mohl. a asi to nebyl přímý útok, ale jen lehké ponaučení, že snad si ho tak málo všímám.
a tak se vypravím s kocouří kabelou do trolejbusu a že si odsedávám postupně od sebe, tak pomalounku mi začíná docházet ten průser, který by teď mohl se stát „průmoč“, kdyby takové slovo bylo. a ten hajzlík, co si ho na klíně držím, už je pod trolejbusem, kam se ho pokouším nacpat i s počítačem a vším tím haraburdím, co si pořád někdo odkládá do mých tašek. a úprk do večerní práce mě jedině zachraňuje před vraždou černého zločince s krásným kukučem, který mu ale nepomůže.