pátek budiž pochválen!

jeden den a kolik udělá radosti. ráno se ještě nezdá když se měsíc všemu řechtá jako blázen a přímo do kulata. naštěstí se den přeci jenom dočká podvečera s dýmkou a bahnem v půllitru. a dýmka čadí až běda a jen čekám, jak mně hasičákem postříkaného, jak mně vyvedou. zápas s dýmajícím tabákem jsem vzdal a všichni si oddechli. půl hodina udírny a požitek žádnej. proč mně holka trestá? tedy ta dýmka. k tomu namazané celé předloktí nějakou marjánkovou kafrovou směsí která, mám ten pocit pomáhá a smrdím poctivě dál. další pivo už asi dojde a nebude.
původně zamýšlená kavárna v belgické se krokem proměnila v hrabalovskou hlučnou samotu. a její rádio hej co je pro puberťáky, který sem nikdy nezavítaj. dva businessmani proti sobě kontrolují nabušenými notebooky a večer začíná být jak má.
podzim za oknem ještě nebude, ale prej už někde za rohem číhá. nevěřím a kýchám. asi na pozdrav. chybí mi jezevčík u nohou. co chvíli se mi otřel o kalhotu a zvedl hlavinku k pohlazení. skvělý společník! kocour je fajn, ale kocour je jen kočka. mou dlaň na psí hlavince s očima co chápou, s očima co hážou obdiv, pokoru a rošťáctví jen tak něco nenahradí. kocour je fajn, ale je to kočka a do hospody nemůže a nesmí.
po půl hodince u nohou jsem pokynul jezevčíkovi vyskočit na lavici a tolik štěstí a radosti a pokory v jednom! a měl jsem kde položit na pořád vděčnou hlavinku ruku a jemně mnout to krásné ouško. ten pocit sounáležitosti se jen těžko vyloží nezainteresovanému. je mi smutno a to už je půl druhého roku. dvanáct let zarostlých pod kůži a musím veřit ve psí nebe kde jezevčíci hrají prim. věřím, že se jednou potkáme všichni i s mou babičkou a já raději skončím abych nebyl patetickej víc.