svatý václav a sto lidí je fuč

jeden sympatický svatý i když pořád zastrčenej v blaníku kde si slaví se svými rytíři se dostal i do naší současnosti. a my bychom rádi tomuto svatému hrdinovi ukázali poctu. a že to jinak nedovedem, tak nám je i státní svátek dobrý.
když jsem byl ještě pihovatej klučina (no jasně, že si dělám srandu - klučina jsem nikdy nebyl a ty pihy měl spolužák v jiném městě), tak v rakouskej televizi když už měli svátek nějakého svatého, tak blbli o něm celý týden až jsem byl z toho nešťastnej. ve škole nám všechny svaté zatajili a babička byla daleko. nebylo až tak těžké jednomu a všem dalším dětem ukázat tu jedinou a pravou tvář všech svatých.
až později jsme ještě jako ti pihovatí kluci zapíchli svůj prstík i do náboženství. materialistické jsoucno všude kolem nás hnětlo tak, že ty naše klukovské hlavinky si nepomohli. debaty na toto téma se nejednou protáhli na hodiny a hodiny a já jim byl vděčnej. ne, že bych najednou viděl a poznal, to ne, ale zůstali ve mně zárodky těchto debat a hlavně jejich styl. učil jsem se, že člověk jiného názoru ještě nemusí být idiot.
a tak mně velice potěšilo když i ředitelka jedné střední školy po čas svátku našeho nejpopulárnějšího svatého se rozhodla pro školení svých učitelů v kritické myšlení - ve školství jev naprosto nevídaný.
jen nevím, jak souvisí tento svátek svatého našeho václava s tím, že mi najednou sto celých čtenářů někam zmizelo. ledaže by šli slavit do blaníku a mně nic. a tak si přidám i svůj důvod a půjdu s věncem, s věnečkem, anebo s věnečky co mám rád a budou dobré ke kafi. ach, jo. počítá se i věneček na talířku?