Fejeton

Dostala jsem úkol. To je normální, jsem přece student. Ale horší je, že musím napsat fejeton. Dostali jsme také témata, ale podle mého uvážení jsem si žádné nevybrala. Nemám totiž ani ponětí, co to fejeton vlastně je.
Je to smutné, ale je to tak. Ale co, člověk by měl zkusit všechno. To si taky asi řeli ti, kteří se psaním těchto podivných povídek živili. Například pan Neruda určitě netušíl, že podle něj bude někdo smolit svůj úkol.
Měla bych už začít psat. Tak teda... Teď mě napadlo, na co budu psat něco, co stejně smysl nedává?
A veškerá moje snažení v krásnou známku se promění. Krásnou? No jako vždy za čtyři nebo pri nejlepším 5 +.
Je to vlastně zbytečnost. Místo psaní nesmyslných slov, mohla bych se věnovat věcem, které dávají alespoň nějaký smysl. Je to prospěšnější pro obě strany. Já si půjdu po svých a paní profesorka místo aby opravovala moje nesmysli? Bude mít více času na věci užitečnější.
Tím jsem dospěla k závěru, že človek by měl zkusit vše, ale není nikde zaručeno, že to k něčemu bude.