ČD aneb Často Dožraní

Tak se ptám: platí na Českých drahách neustále to příznačné pořekadlo „Čekej dlouho, časem dojedeš“? Podle mého ano.
Jen si to představte. Vstáváte v sedm ráno jen proto, aby jste se stihli nasnídat a dobalit a následně dojít pět kilometrů na zastávku vlaků Českých drah. Při snídani vás všichni popohání, takže nemáte ani čas pořádně se najíst a to vás čeká šesti hodinová cesta vlakem! Dobalit si samozřejmě také nestíháte, hlavně že si váš milovaný protějšek stihne dojít na velkou. Na zastávku samozřejmě dojedete stopem o půl hodiny dříve. Mezitím co čekáte kolem projedou dva vlaky a vy si říkáte: „Sakra, stojí tu vůbec nějaký vlak?“. Pro jistotu se zajdete podívat na jízdní řád ČD. Váš protějšek si začne dělat legraci ze zkratky Českých drah. „Času dost, časem dojedeme,“ usmívá se na vás a vy už ani nemáte radost z toho, že jste právě zjistili, že ten vlak, který jste si našli na serveru ČD v této stanici opravdu staví a to dokonce i v udanou dobu. S otráveným pohledem okřiknete svého milovaného (popřípadě svou milovanou) a dál se snažíte vzpomenout si, co všechno jste zapomněli. Blíží se doba příjezdu, na nástupišti se tvoří maličké houfy lidí. Z amplionu se ozve znělka Českých drah a automat skládá předem namluvená slova: „Vážení cestující, vlak číslo 1345 ze stanice Opava východ do stanice Třinec přes stanici Ostrava Svinov bude zhruba o patnáct minut opožděn z důvodu čekání na přípojný vlak. Upozorňujeme, že očekávaná doba zpoždění se může změnit. Prosím omluvte zpoždění vlaku.“ Spolučekatelé na vlak se otráveně přesunou k zastávce autobusu, který určitě pojede včas a vy kalkulujete: „Když mám na přestup čtyři minuty tak to asi nestihnu že?“ Načež zavoláte otci a ten, nadšen, že zase jednou má oprávnění k tomu jezdit jako závodník formule jedna se svou škodou octavií, ochotně přijede. Nasednete do vozu a máte pocit, že jste se ocitli v kokpitu závodního automobilu, jedoucího závod Ecce Homo či závody do vrchu. Po rovinkách jede sto čtyřicet v zatáčkách přibrzdí na sto dvacet. Ve zkratce: jede jako prase, jen proto, aby se vás co nejrychleji zbavil. Ve městě je však obvyklá dopravní špička a vy se modlíte ke všem možným (i nemožným) bohům jen za to, aby už konečně ten semafor přestali okupovat komunisté a zasvítila ta barva, jež prý uklidňuje. Před halu nádražní budovy se dostanete právě v minutu odjezdu vlaku. Vybíháte z auta, probíháte dveřmi, srážíte kolemjdoucí, vyběhnete na kýžené nástupiště a co uvidíte?... samozřejmě masu naštvaných lidí čekající na ten samý vlak, kvůli kterému vy riskujete, že vašemu otci seberou řidičák a vy byste tak byli bez taxíku. Inu České dráhy mají času dost a zpožděné vlaky jsou zřejmě výsledkem celostátní soutěže o to, který stojvedoucí nasbírá více minut zpoždění či který průvodčí uvidí více naštvaných tváří.
Nezajdete si ani koupit jízdenku, neboť nechcete riskovat, že se „očekávaná doba zpoždění“ změní (neboť se změnit může) a vy tak zase budete tam kde jste byli, totiž doma. Na nástupišti pak samozřejmě potkáváte mnoho z těch, které jste před chvílí srazili. Nejradši byste se propadli do země. Když se konečně dočkáte příjezdu vlaku už máte úplně normální puls i tlak, který se vám při adrenalinové jízdě s vaším otcem zvedl tak, že jste div neomdleli. Nastoupíte tedy do vlaku s tou půlkou Číny, která je na nástupišti a zjistíte, že ve vlaku už je celé Japonsko. K vašemu údivu však najdete volné místo na sezení. Jen co si sednete je tu usměvavý průvodčí (jeden z těch spokojenějších zaměstnanců ČD) a jeho úsměv se ještě více rozšíří, když zjistí, že nemáte jízdenku a on vám tak může dát přirážku čtyřiceti korun k ceně jízdenky. Ačkoliv se mu snažíte vysvětlit, že to vlastně není vaše chyba a že by vám tu přirážku dávat neměl, zaplatíte o onen poplatek navíc. „Ale co už,“ říkáte si a jste rádi, že jste si vůbec sedli, ikdyž vám vrtá hlavou, za co platíte takové peníze, když se vám zpocený zadek lepí ke koženkové sedačce. Za chvíli už z vás pot vyloženě leje, samozřejmě že ve vlaku není klimatizace, kde to žijete? Na trase vás čeká ještě jeden přestup. Jste rádi, že jste vůbec přežili tří hodinovou cestu ve vlaku Českých drah, které mají času dost, a nyní vás čeká ještě hodinové čekání na přípoj. Ano České dráhy si dávají na čas. I to přetrpíte a sednete si do dalšího vlaku se stejnými koženkovými sedačkami a samozřejmě také bez klimatizace. Ach ano v jednoduchosti je krása, ale tohle? Není to příliš? Inu přežijete další dvě hodiny, s pomocí boží, a následně děkujete všem svatým, že jste přežili.
Myslím, že si ani příště rozmyslíte jestli pojedete vlakem nebo si koupíte soukromé letadlo, nemám pravdu?