Jak z toho ven?

Už velmi dlouhou dobu slýchávám ve všech sdělovacích prostředcích i ve všech pádech a souvislostech slovo korupce. Věřte nebo ne, teprve nedávno jsem se přesvědčil, že vlastně neznám přesný význam toho slova. V učeném slovníku cizích slov se můžete dovědět, že pod pojmem korupce se kromě úplatkářství a podplácení skrývá také prodejnost veřejných činitelů, mravní úpadek, rozklad. A hned vedle najdete druhé heslo podobného významu. Korumpovat znamená mravně kazit, narušovat, zvláště podplácením nebo poskytováním neoprávněných úsluh nebo výhod.
Při pozorném seznámení se s oběma pojmy můžeme dospět k závěru, že první z nich se týká těch ubohých úředníčků, kteří jsou neustále pod tlakem těch druhých, na které se hodí to druhé heslo slovníku. Ti se snaží za každou cenu dosáhnout svých neoprávněných výhod a korumpují a korumpují…
Tím bychom měli vysvětlena slovníková hesla a můžeme už říci, že víme přesně, co ty pojmy znamenají.
Jenomže věc není tak jednoduchá. Na prvním místě je vždycky ten, jehož se ostatní snaží zkorumpovat. Pokud se nedá, nemůže se korupce rozvinout. Jednoduché, že? Vezměme si však jako příklad možný postup v praxi.
„Pane X, potřebujeme rychle koupit pozemky ty a ty, a k tomu je třeba změnit územní plán.“ To ale, pánové, není tak jednoduché. Ty pozemky jsou v zemědělské půdě.“ Odtuší nezkorumpovatelný úředník na prvním stupni.
Druhá fáze: „Pane vedoucí odboru, potřebujeme…“, ozývá se o patro (stupeň) výše. „To ale, pánové, není tak jednoduché. „Říkal váš nadřízený, že tady nemáte zrovna jisté místo. Tady je obálka a vaše postavení se v případě kladného vyřízení určitě upevní. Do zítřka si to rozmyslete.“
Další den má dva scénáře: A) „To ale, pánové, …“ nebo „Spolehněte se…“. V prvním případě úředník z druhého stupně během několika týdnů „postoupí“ dolů na první stupeň (důvod – podezření z korupce), zatímco úředník z prvního stupně postoupí na druhý stupeň (důvod – nepodlehl pokusům o zkorumpování).
B) V druhém případě zůstane vše při starém, další obálka putuje na třetí stupeň a z druhého stupně na první rozkaz požadovanou změnu provést. Úředníka na prvním stupni čeká mimořádná odměna ve výši půldenního platu.
Ještě zřejmější je případ, kdy po podání žádosti o změnu územního plánu zazní: „To ale, pánové, není tak jednoduché a pravděpodobně i do jisté míry nezákonné. Pokud ovšem bude součástí vaší žádosti částka xy, myslím, že by to bylo možné“. Podle závažnosti případu a výše částky xy se do hry zapojí jeden až tři úřednické stupně.
V popsaných případech jsme si jisti, že jde o korupci, jen přesně nevíme, komu „upadly“ ty mravy. Tomu, kdo se dal zkorumpovat pod pohrůžkou sankcí, tomu, kdo to zavinil podáním normálním způsobem neproveditelné žádosti nebo úředníkovi třetího stupně, jehož benevolence celý nesprávný postup umožnila. To si už musíte domyslet sami, ale jisté je, že pokud se na věc přijde, bude z toho mít nejtěžší hlavu právě ten, na nějž bylo použito „násilí“. Úředník z druhého stupně si sice zachoval své postavení, ale to se jeho „prohřeškem“ stává napadnutelným. Dokonce i od toho, kdo mu způsob vyřízení nařídil. V každém případě se můžeme shodnout na tom, že zde korupce jednoznačně byla. Můžeme označit viníka (nebo nemůžeme?), můžeme spolehlivě rozpoznat prvky korupce i korumpování. Je to takový školský příklad, kde osoby a obsazení jsou naprosto zřejmé.
Podívejme se však nyní na jiný příklad z úplně jiné oblasti lidského konání. Mladý začínající spisovatel vydal v desetitisícovém nákladu svůj první román. Kniha už leží na pultech knihkupectví několik měsíců a prodalo se teprve asi tři sta výtisků. Hrozí, že spisovatelská dráha našeho hrdiny je u konce. Napadne ho však dobrý reklamní trik. Ze svého honoráře se vzdá celé poloviny a vyhlásí na svou knihu „akci“. Zlevní ji o 20%. Lidé si jeho výzvy všimnou a za dva další měsíce je náklad rozprodán. Spisovatel má sice jen poloviční honorář, ale i to mu dává záruku, že může ve své spisovatelské dráze pokračovat. Za cenu třiceti korun pro jednoho získal mnoho příznivců, může pokračovat ve spisovatelské dráze a jeho další kniha se již prodá bez „akce“ a ve větším nákladu. Vedle něj druhý mladý a podle kritiky velmi nadějný spisovatel se svou prvotinou neuspěl. Lidé si jeho zdařilého díla nevšimli. Zvažuje, jestli nezkusí své štěstí v jiném oboru.
Rozhodněte se sami! Byla to od méně zdatného spisovatele korupce. Věnoval polovinu honoráře a podařilo se mu přesvědčit malým úplatkem mnoho lidí a proměnit je ve své čtenáře. A naopak, zkorumpovali čtenáři svého spisovatele tím, že si koupili jeho knihu a třicet korun levněji. Zdá se, že někde v tom celém počínání je úpadek mravů (viz heslo ze slovníku), protože jinak by se musel prosadit ten lepší.
A nyní si právě probraný příklad promítneme do jednání obchodních řetězců. Do této doby obdobným způsobem zlikvidovaly drobné prodejce, ačkoliv v mnohých případech nejsou lepší ani kvalitou, ani výběrem zboží. Je tedy kupující korumpován tím, že kupuje zboží „v akcích“. Někdy se dokonce stane, že kvůli akcím úplně obrátí své dosavadní návyky. Například je výhodné na vánoce jen shromáždit peníze a dárky za ně koupit až po Novém roce s výraznou slevou.
A vůbec nejlepší je být zkorumpován poskytováním neoprávněných výhod v některých prodejnách, kde cena výrobku je hluboko pod dosažitelnými výrobními náklady. Nevím jak je to možné, ale před lety jsem si takto koupil kabát s vložkou na zimní práce v terénu za cenu nižší než byl součet cen zipů použitých na kabátu, pokud bych si ty zipy koupil v „normálním“ obchodě. Nebo deštník za 39 korun. Zkuste si sami spočítat nezbytné náklady na jeho výrobu a prodej a nezapomeňte na DPH. Nebo jako třetí přiklad – dnes aktuální terénní auto levnější než kabelka.
Tak a teď se zamysleme nad tím, zda to všechno je korupce. Určitě jde o poskytování neoprávněných výhod. Někdo přece ten výrobek musel vyrobit pod cenou nebo zaplatit přímému výrobci za jeho práci odměnu nezaručující někdy ani základní životní potřeby. A úpadek mravů je to také, protože někdo je nucen pracovat za tak nízkou odměnu, že sotva neumře hladem. A to všechno proto, že mezi obchodními řetězci zuří boj o zákazníka, navenek se projevující podbízivou reklamou, vypisováním „akcí“ na ceny vybraného zboží a odíráním přímých výrobců. Za kulisami pak pro řadového zákazníka zůstávají nevybíravé způsoby boje, v němž korupci je vyhrazeno velmi čestné místo.
Čas od času se objevují žebříčky zařazující všechny země světa do pořadí podle míry korupce. Velmi bych chtěl znát kritéria a způsob vyhodnocování toho pořadí a názory hodnotitelů na obsah slov korupce a korumpovat. A také bych chtěl znát recept na to, jak se korupci vyhnout, když pro mne jejím odmítnutím vzniká „neoprávněná nevýhoda“. Mám se stát mučedníkem a kvůli svému nadobyčej poctivému jednání trpět nebo se podvolit, nemyslet na to a žít svůj obyčejný život. Zvláště když důstojnost a poctivost znamená sestup dolů? Těžká volba, zvláště když se mne nikdo neptá, kde vezmu na splácení svého dluhu, kde na výdaje se studiem svých dětí a tomu všemu bych nemohl dostát. Proti mocnějším není v tomto případě žádná obrana. Buď souhlasit nebo být zavržen!
Po tom všem teď vlastně nevím, co bych mohl považovat za závěr. Napadá mne jen jedno heslo ze staršího českého seriálu: „Hlavně nenápadně!“ Žádnou jinou možnost snad člověk ze střední vrstvy ani nemá. A zároveň se strachovat o to, abych nebyl zapleten do nějaké „kauzy“, jíž se chopí sdělovací prostředky. Publicita znamená pro obyčejného člověka obvykle první krok do nesnází. Nevyznívá to nijak optimisticky, ale řekněte, co je v životě samo o sobě růžové. Snad jen poutníkovy brýle a ty se dají velice snadno sejmout (viz Labyrint světa a ráj srdce).