Moucha

Usedla na strop. Šestinohá, blanitá křídla, trubkovitý sosák a miliony bakterií na odporně lesklém chlupatém těle. Musca domestica. Moucha domácí. Průvodce lidstva odpradávna a asi navždy. Vymysleli jsme na ni pestrý sortiment mucholapek, repelentů a plácaček. Hubíme ji chemicky i fyzicky. Moucha nás však neopustila a dál drásá lidské nervy monotónním bzukotem. Vesele si opisuje bludné kruhy a nekonečné osmičky těsně nad naším talířem. Vede život nezřízený, nehygienický a prostopášný, díky čemuž se rychle množí, je jí stále více a více. Já ale používám na její redukci speciální fígl. Zaženu tu těkavou potvůrku do koupelny a nechám ji tak dvě hodinky dobzikat. Potom nahlédnu zvědavě a spiklenecky dovnitř. Ticho. Jen v rohu za pračkou si pavouk spokojeně omotává kořist. Máme spolu totiž utkanou ekologickou smlouvu. A pak, že nejsem milovník přírody.