Propojetí Tebe, srdce a orla

život mi dal tebe i nebe…otázka je, co je cennější…?...přes tebe do nebe? Opravdu si to myslíš? City jsou ( k čemu?))…zaja přihopká i odhopká…a co srdce…kde mají srdce?...jj, mají rozum, ale …miluju a chci srdce…srdce…dej mi své srdce a já tě budu milovat na věky věků…takové srdce nezná zmar, ani hranice…jedno opravdové srdce působí skrz celý nekonečný vesmír…takové srdce zažívá ohromnou bolest, která se dá přirovnat k Prométheovic každodennímu rvaní svalu srdečního orlem…když orel přilétá a ty cítíš, jak to čím miluješ, to co je nejnádhernějším orgánem tvého já, je nulové i nepropojené a přesto o něj přijdeš, bojuješ marně, ale bojuješ a z toho boje žiješ…viz touha je zázrak…srdce je sval…sval se dá posilovat a zvětšovat…proto opět po tvém krvavém milování zesílí…kdy ten orel zmizí, se člověk ani neptá, jelikož krvavě a krutě miluje…a možná miluje tu bolest, to když orlovic špička proniká rytmicky hlouběji a hlouběji do srdce… zabodávání se, šťourání se, uchopení a smrtelná bolest…třeba miluje tu orlovic přítomnost, na kterou se může těšit, jelikož ví, že přiletí, že není zatracen v osamění…a snad doufá i v to, že to toho orla přestane jednou bavit a pomiluje se s ním lépe… a srdce vzrůstá a snad jednou nastane den, kdy zase skrze spojení dvou srdcí bude milovat celý svět …bude opět vědět, že tu je a kosmos mu nabídl ten největší a nejkrásnější dar – tu být…takový je život – člověk hledá, nachází něco, co ho mění a zraňuje, a skrze to poznává skutečnou lásku…lásku aktivní, rytmickou a vždy přítomnou, o které víme, že tu je, když na ní jen pomyslíme, se většinou zpřítomní i fyzicky…