Nenechte nás padnout

Milí přátelé,
Zdravím Vás! Možná vám to přijde divné, že tento dopis píši já, která jsem před osmi lety zemřela. Jsem si jistá, že vás to překvapí, ale v novém životě jsem se stala stromem.
Ubohým stromem, do kterého lidé vyrývají svá jména, vedle něhož vyhazují odpady a také jedním z těch nešťastných stromů v lese, který co nevidět skácejí dřevorubci pro svůj zisk.

Kdysi byla tato planeta plná stromů a po čase nás lidé začali ničit.Vyrábět z nás nábytek, dřevo na topení v krbu či výrobu papíru, kterým každý tak pohrdá, aniž by si uvědomil, že většina stromů, které tvoří pralesy, lesy a tak udržují stín, jsou skáceny lidmi i pro zbytečné plýtvaní.

Aby se nás nemuselo tolik kácet jsou kontejnery, do kterých se vhazuje starý papír, krabice, kartony. Poté je tento papír převážen do budovy, kde vznikne nový papír, ze kterého se pak dělají nové kartony, krabice jiné, tedy recyklace.
Nejhorší je, milí přátelé, že opad třídí málokdo. Takže se nás zabíjí čím dál víc.

Kdysi jsem si to neuvědomovala, lezla jsem vesele po stromech, ryla do nich svá jména a papírem jsem také nešetřila. Díky tomu, že život stromu teď prožívám, tak vím, že není moc příjemné, když do vás dřevorubci sekají sekyrami, nebo dokonce použijí pily. Také jsem ráda, když občas zaprší, voda se mi dostane do půdy a do kořenů, takže mě to osvěží, protože nás nikdo nepodlévá jako kytky v zahradách.

Jak jsem se již zmínila o bolesti svých bratří, kteří padli pod ostřím sekyr. I já zanedlouho padnu, značku už mám a teď jen s velkým strachem očekávám, až mi kapky slz, kterými je smůla, začnou stékat po těle, kterým je kmen. Ještě párkrát do mne budou vyryta jména a pak i já padnu pod ostří sekyr.

Tak prosím, přátelé, neotálejte! Nenechte nás padnout tolik, třiďte odpad, tudíž nejen papíry, ale i sklo a plasty. Přeci by bylo na světě lépe, kdyby zde byla krásná a čistá příroda!

Ach ne! Slyším zvuk motorů, už vylézají z aut dřevorubci, startují pily.
Ne! Ta bolest…Padla jsem!