Jak ochočit křečka džungarského

Jak ochočit křečka džungarského
Znáte to – jdete nadšeni ze zverimexu, případně od chovatele, a v rukou třímáte krabičku s propíchanými dírkami a v ní naprosto neunavitelně hrabe a škrábe právě ulovený, vyděšený křeček. Když ho doma vypustíte v jeho novém domově plném vonících pilin, v nich plné misky jídla, představíte mu jeho nový dřevěný domeček v podobě roubené chaty a kolotoč ve velikosti Vídeňského kola, ihned Vám zhatí představy o jeho domově. Celý poskytnutý prostor asi stokrát oběhne, dům padesátkrát přeskočí a v kole se málem samou zbrklostí zasekne. Pak nastane na chvíli klid – potřebuje jíst, na to si křeček vždycky najde čas i za tak stresové situace jako je stěhování do neznáma. Po jídle se tedy smíří se svou roubenou chalupou, zaleze do ní a k vaší nelibosti se vynoří v noci, když zhasnete před spaním. Rozhodnete se rozsvítit, abyste tu malou potvůrku ještě spatřili, ale ve vteřině je zpátky ve svém roubeném obydlí. Chvíli čekáte, a když se nic neděje, jdete spát.
Ráno vás překvapí, že místo akvária s pilinami máte akvárium s pilinovými dunami. Pod dunami se nachází roubený domek, miska s jídlem i vodou a někde hluboko v nich váš křečík. Ochotně mu tedy akvárium vrátíte do původní podoby a vytrvale čekáte až se objeví. Zase nic? Tak snad zítra. Zhasnete, uslyšíte šustění pilin a jdete spát.
Ráno opět duny. Znovu dáte misku s vodou, doplníte jídlo, upravíte. Křeček zase nikde. Když už je pozdě večer a vy se chystáte spát, křeček se rozhodne vás konečně okoukat. Vystrčí svůj malý nosík z roubeného domečku a čmuchá. Když se nic neděje, vyleze a chvíli panáčkuje. Když k němu ale přiblížíte prst, zdrhne rychlostí blesku do svého roubeného domu. Jste celí nešťastní z toho, co za asociální zvíře jste si pořídili a tak se rozhodnete uzmout mu na chvíli to roubené obydlí. Cítí se odhalen a prská. Vrátíte mu tedy dům a jdete spát.
Ráno opět duny. Ale už jste zkušený chovatel a nic neměníte. Večer se na vás dívá, jak se díváte na televizi. Když se rozhodnete k němu přiblížit, prchá do domu. Tato situace se opakuje po několik dní, kdy ještě nevíte, jak na něj. Pak si vás oblíbí a začne se vám předvádět, avšak sáhnout na sebe nenechá. To už vaše nervy visí na vlásku. Chtěli jste přece zvířátko, abyste se necítili sami.
Jednoho večera si všimnete, že něco není v pořádku, je podezřelé ticho. Žádné škrábání, hrabání a hryzání… prohlídnete akvárium, nic zvláštního. Zaklepete na domeček, taky nic. Zvednete domeček a hluboko v pilinách taky nic. Váš zrak vás šálí, on tam je. Ale kde? No samozřejmě, že to byl vtip. Není tam. Utekl. Ale jak? Toť otázka. Ale důležitější je, kde je teď. Nikde se nic neozývá. Rozjíždí se noční pátrací akce. V roli jsou mrkve, sýr, piškoty a další pochutiny všude po bytě. Nepodaří se vám jej chytit? Nevadí, schovejte všechno zpátky do skříně, přijde hlad, jak se lidově říká. A taky, že jo, objeví se už u snídaně. Nejprve nesměle panáčkuje na plovoucí podlaze, pak přijde a vyleze vám na nohu. Taky se modlíte, ať vás nesní těmi svými hlodáky? Když je na koleni, podejte mu maličký kousek sýra, zcela nadšený jej zhltne. Pak si dá ještě piškot a do vaku si nacpe mrkev na cestu. A prchá. Několik dní se neukáže, ale vrátí se. Opět obdrží trochu jídla a zdrhne. Další ráno, na vás čeká. Ví, že vy máte jídlo. Nakonec se nechá vrátit do akvária a spokojí se s pravidelným přísunem jídla a je rád, že se má kde schovat. Žije v podstatě šťasten. Vy jej zbožňujete. To je ten křeček, jakého jste si přáli. Jen… nepřipadáte si někdy jako on?