Schránka plná letáků

Ještě než odemknu dveře od domu, kam mířím, hned po příjezdu z autobusu, vidím, jak nejen z naší schránky vykukují ty zpropadené barevné papíry, na kterých jsou vytištěné všemožné aktuální nabídky různých obchodů a supermarketů. Stejně polovina těch obchodních domů je pár kilometrů od nás, takže se tam stejně nedostaneme.

Otočím klíčkem a pomalu otevřu schránku, z které mi vypadne na zem k nohám, tolik letáků, že bych se z toho málem utopila. Zakleju a začnu je sbírat po zemi. Mezitím si všímám nových akcí, které tento týden proběhnou. Jen se nad tím pousměju a konečně se narovnám. Schránku jen stěží zavřu, jak mám plné ruce a zamířím si to přímo k našemu bytu.

Jen co se přes ty klouzavé bestie, co tak rádi padají z ruky, protože jedna je velká tak, druhá zase malá jak vizitka, dostanu do bytu, odhodím je na stůl a já si konečně oddechnu, že jsem protentokrát nad nimi vyhrála.

Pozoruju je, jak se na tom našem stolu vyjímají a nejraději bych je okamžitě vyhodila do koše. Jenže už slyším, otce, jak hartusí, že patří do kontejneru na papíry a teď se mi rozhodně už nikam nechce. A to znamená, že to s nimi budeme muset vydržet až do druhého dne. Pomalu si je prohlížím a popravdě, dostávám hlad, jak vidím ty na pózované rohlíky s koláči. Leták si vezmu k sobě a pomalu v něm listuji. Nemůžu pochopit, jak někteří lidé, kvůli tomu, že je tu napsané sleva padesát korun, dokážou okamžitě střemhlav vyrazit do obchodu, popadnout košík a už házet jednu věc za druhou, jen kvůli tomu, že je to levné o pár korun.

Samozřejmě místo toho, aby jeli autobusem, nasednou do svého čtyřnohého miláčka s motorem. Zastaví u pumpy, aby načepovali benzín, a právě tady vynaloží peníze, právě ty, co ušetří za slevy. Takže logika. V obchodech, pak s nataženými rukama a v nich letáky pospíchají, co by dříve hodili do toho bezedného koše na vše možné. A nejen staří, i mladí cupitají s letáky od jednoho regálu ke druhému a vybírají, za co by ušetřili dalších deset korun, které ihned na to dají za benzín.

To se pak chovají jako šelmy, a hledají, která by co dříve ulovila. Ale to je dobou. Reklamy jsou všude kolem nás a pomalu a jistě nám zatemňují mozek. Nejraději bych na tu schránku, nalepila ZÁKAZ LETÁKŮ, jenže jako by tam ani nebyla. Ba právě naopak. Ještě nám tam šopnou od každého dva, abychom se pomněli.

Ale už toho mám dost. Všechny je seberu, namačkám do tašky a připravím do chodby. Neříkala náhodou mamka, že jdeme dnes na zahradu dělat táborák? Jen aby nám ještě pěkně hořeli. Někdy se stává, že ani ten oheň je nesežere!